„Uveďte příklad situace, kdy jste musel udělat víc, než se od vás čekalo.“ Takových behaviorálních otázek padne na jednom pohovoru klidně pět za sebou a liší se jenom tím, na jakou vlastnost míří. Vybrali jsme dvacet formulací, které jako ukázkové uvádějí kariérní centra amerických univerzit, roztřídili je podle toho, co personalista zjišťuje, a u tří ukazujeme, jak může vypadat odpověď, ze které si má tazatel co zapsat.

Jedna kostra na všech dvacet otázek

Behaviorální otázka se ptá na skutečnou situaci z minulosti, ne na názor. Odpověď se skládá pořád stejně: situace, váš úkol, co jste udělali vy, jak to dopadlo. Metodě se říká STAR a podrobně ji rozebírá článek Behaviorální otázky a metoda STAR.

Nepřipravujte si dvacet odpovědí. Kariérní centrum MIT radí mít v hlavě tři až pět situací a k nim jen poznámky v bodech, protože naučený text se v rozhovoru špatně přizpůsobuje a tazateli zní nepřirozeně. Jedna dobře vybraná situace obslouží několik otázek z různých skupin níže.

Modelové odpovědi v tomhle článku jsou redakční ilustrace. Čísla v nich jsou smyšlená a slouží jen jako ukázka stavby.

Spolupráce a neshoda s kolegou

Kariérní centrum University of San Francisco a kariérní centrum Lawrence University uvádějí v tomhle okruhu například tyhle otázky:

  • Popište situaci, kdy jste musel úzce spolupracovat s někým, jehož povaha byla úplně jiná než vaše.
  • Uveďte příklad konfliktu, který jste zažil při práci v týmu. Jak jste ho zvládl?
  • Když jste pracoval v týmu, popište situaci, kdy jeden člověk nedělal svůj díl práce. Co jste udělal?
  • Popište nejnáročnějšího člověka, se kterým jste kdy jednal.

Modelová odpověď na třetí otázku, redakční ilustrace:

„Na příjmu zboží jsme byli na směně dva a všimla jsem si, že kolega odbaví za den zhruba o polovinu méně palet než já. Rozdíl se každý týden zvětšoval. Za vedoucí jsem s tím nešla. Zeptala jsem se ho při pauze, co ho zdržuje, a ukázalo se, že neumí pracovat s novým terminálem a stydí se zeptat. Dvě odpoledne jsem s ním seděla u zaškolení. Od dalšího měsíce jsme příjem zavírali o hodinu dřív než předtím.“

Termíny, tlak a víc úkolů najednou

  • Popište situaci, kdy vám sešlo víc projektů nebo úkolů na stejný termín. Jak jste to stihl?
  • Vzpomeňte si na chvíli, kdy jste splnil důležitý termín.
  • Popište dlouhodobý projekt, který jste řídil. Jak jste hlídal, aby se nezdržel?
  • Popište situaci, kdy jste byl pod velkým tlakem. O co šlo a jak jste se z toho dostal?

U téhle skupiny se nejvíc vyplatí konkrétní čísla. Kolik zakázek jste měl rozdělaných, kolik dní zbývalo, o kolik jste termín překročil nebo předběhl. Bez nich odpověď sklouzne k obecnému „nějak jsme to zvládli“. Takovou větu slyší personalista celý den a nemá si co zapsat. Pokud si přesná čísla nepamatujete, řekněte je řádově, ale řekněte je.

Chyba, neúspěch a nespokojený zákazník

Otázka na selhání patří i podle materiálů MIT k základnímu repertoáru. Nikdo nečeká bezchybný životopis. Tazatel sleduje, jestli chybu poznáte, přiznáte ji a co jste s ní pak udělali.

  • Vzpomeňte si na situaci, kdy jste selhal. Jak jste s tím naložil?
  • Popište chybu, kterou jste udělal. Jak jste ji řešil?
  • Popište situaci, kdy jste jednal s obtížným klientem. O co šlo a jak to skončilo?
  • Popište, jak jste se postaral o to, aby byl zákazník s vaší prací spokojený.

Modelová odpověď na druhou otázku, také redakční ilustrace:

„Do objednávky zimní kolekce jsem přepsala 300 kusů místo 30. Přišla jsem na to druhý den při kontrole potvrzení od dodavatele. Zavolala jsem tam ještě před expedicí, dvě třetiny se podařilo stornovat a zbytek jsme rozdělili mezi tři pobočky. Vedoucí jsem to řekla sama a hned. Do postupu jsem pak doplnila kontrolu druhým člověkem u každé objednávky nad 50 tisíc korun.“

Komunikace a vysvětlování

  • Popište situaci, kdy jste musel vysvětlit složitou látku.
  • Popište situaci, kdy jste někoho přesvědčil o svém názoru.
  • Uveďte příklad, kdy vám v jednání pomohlo pozorné naslouchání.
  • Popište prezentaci, která se povedla, a proč podle vás vyšla.

Otázku na přesvědčování uvádí Northwestern Career Advancement jako typický příklad behaviorální otázky. Odpovídejte tak, aby z toho bylo poznat, čím konkrétně jste druhou stranu přesvědčil. Argumentem, číslem, zkušebním provozem na jednom oddělení. Samotné „nakonec jsme se dohodli“ nestačí.

Iniciativa, vedení a rozhodování

  • Uveďte příklad, kdy jste udělal víc, než se od vás čekalo.
  • Popište projekt, který jste sám inicioval. Co vás k tomu vedlo?
  • Popište situaci, kdy jste převzal vedení a dotáhl věc k výsledku.
  • Popište obtížné rozhodnutí, které jste musel udělat.

Na tuhle skupinu se dá odpovědět i bez vedoucí pozice. Kdo zatím nikde nepracoval, může sáhnout po situaci ze školy nebo z brigády, jak radí text o pohovoru pro absolventy.

Modelová odpověď na druhou otázku, redakční ilustrace:

„Reklamace nám chodily e-mailem, telefonem i přes formulář na webu a nikdo neměl přehled, kde se která zastavila. Nikdo mě o to nežádal. Založila jsem tabulku o čtyřech sloupcích a poprosila kolegy, ať do ní zapisují. Po dvou týdnech ji vedoucí zavedla pro celé oddělení. Průměrná doba vyřízení klesla ze čtrnácti dnů na devět.“

Na co si dát pozor

Jedna situace obslouží víc otázek, ale ne všechny v jednom pohovoru. Když tazatel slyší potřetí tentýž projekt, přestane to působit jako bohatá praxe.

Hlídejte si mlčenlivost. Jména klientů, čísla zakázek a interní údaje patří předchozímu zaměstnavateli, ne na pohovor. Stačí říct „výrobce nábytku ze středních Čech“ a příběh tím neutrpí. Personalista si přitom udělá obrázek i o tom, jak budete jednou mluvit o něm.

U otázky na konflikt popisujte, nehodnoťte. Rozdíl mezi „kolega nedodal podklady ve slíbeném termínu“ a „kolega byl nespolehlivý“ je z odpovědi slyšet okamžitě.

A falešné selhání typu „jsem na sebe moc přísný“ si nechte doma. Otázka na chybu má odpověď, ze které je vidět náprava.

Shrnutí

  • Otázek jsou desítky, ale spadají do pěti okruhů: spolupráce, termíny a tlak, chyba a zákazník, komunikace, iniciativa a rozhodování.
  • Připravte si tři až pět situací, ne dvacet odpovědí. MIT k tomu doplňuje, že memorovaný text zní na pohovoru nepřirozeně.
  • Do odpovědi na otázku o termínech patří čísla. Řádový odhad je lepší než nic.
  • U otázky na chybu popisujte skutečné pochybení a hlavně nápravu.
  • Jména klientů, čísla zakázek a interní data si nechte pro sebe.
  • Jednu situaci neopakujte na každou otázku, i když se hodí.