Podání ruky, tempo hlasu nebo pohled, který uhne či neuhne, prozradí o uchazeči víc, než si sám myslí. Personalista si toho všímá, i když se zrovna ptá na něco jiného. Tenhle text se drží čistě chování a řeči těla. Oblečení a přípravu odpovědí na časté otázky řeší jiné texty na webu.

Co rozhodne ještě předtím, než promluvíte

Chovejte se zdvořile i k recepci nebo asistentce, která vás doprovodí dovnitř, ne jen k personalistovi. V menších firmách kolegové běžně prohodí pár slov o tom, jaký dojem uchazeč působil ještě předtím, než pohovor vůbec začal. Telefon si v čekárně raději uložte, procházení sociálních sítí uprostřed čekání nepůsobí jako soustředěná příprava.

Do místnosti vejděte vzpřímeně, s rameny uvolněnými, ne staženými nahoru k uším. Krok si nemusíte hlídat, jen ho zbytečně neuspěchejte. Rychlá, nejistá chůze s pohledem upřeným na podlahu vytvoří dojem ještě předtím, než stihnete cokoliv říct.

Počkejte na pokyn, kam se posadit, pokud tam není křeslo zjevně připravené jen pro vás. Podání ruky by mělo být krátké a pevné, doprovázené očním kontaktem, ne úklonem hlavy nebo pohledem na zem. Pokud vám ruku nikdo nenabídne, nenuťte to, kývnutí a pozdrav stačí.

Krátká zdvořilostní věta cestou ke stolu, o počasí nebo o tom, že jste budovu snadno našli, uvolní atmosféru. Nemusí být vtipná, stačí přirozená.

Jak sedět a co dělat s rukama

Posaďte se tak, aby vám záda pohodlně dosedla na opěradlo, ne jen na kraj židle. Mírný předklon, když posloucháte nebo odpovídáte, působí jako zájem o rozhovor. Založené ruce na hrudi naopak signalizují uzavřenost, i když tak sedíte jen ze zvyku. Ruce nechte volně na stole nebo v klíně, gestikulace při mluvení je v pořádku, pokud nepřehlušuje to, co říkáte. Nohy udržujte v klidu. Poposedávání, poklepávání špičkou boty nebo houpání kolenem personalista zaregistruje, i když vám samotným to přijde jako drobnost.

Pero, telefon nebo řetízek na krku svádí k pohrávání si s nimi, když jste nervózní. Odložte je, ať s nimi ruce nemají co dělat.

Přirozeně funguje i jemné zrcadlení. Když se personalista naklání dopředu a mluví živě, podobná energie ve vašem projevu zabere lépe než strnulá strohost. Kopírovat každé gesto schválně ale není potřeba, stačí naladit se na podobnou energii.

Oční kontakt a výraz tváře

Oční kontakt udržujte většinu času, ne tak vytrvale, jako byste s personalistou soutěžili, kdo první mrkne. Když přemýšlíte nad odpovědí, je normální na chvíli pohled odvrátit, třeba ke stropu nebo do strany. K personalistovi se stačí vrátit očima, jakmile začnete odpovídat.

Pokud u pohovoru sedí víc lidí, rozdělte pozornost mezi ně, i když otázku položil jen jeden z nich. Kdo zrovna mlčí, vás přesto pozoruje a hodnotí, jak reagujete.

Úsměv patří k pozdravu i k odpovědi na přátelskou poznámku. Celý pohovor usmívat se ale nemusíte, strojený úsměv, který nesedí k obsahu rozhovoru, působí hůř než neutrální výraz.

Tempo řeči, pauzy a slovní vata

Rychlá, uspěchaná odpověď zní méně jistě než pomalejší tempo s krátkou pauzou na rozmyšlenou. Personalisté pauzu před odpovědí obvykle nevnímají jako slabinu, spíš jako znak, že si otázku promýšlíte. Místo trapného ticha klidně řekněte nahlas: „Dovolte mi chvilku, ať odpověď zformuluju přesně.“

Slovní vata jako jakoby, prostě nebo pořád dokola opakované vlastně se do běžné řeči vloudí každému. Na pohovoru ji personalista zaregistruje rychleji, protože poslouchá pozorněji než kolega u oběda.

Ticho na dvě vteřiny nikoho nezabije.

Co prozradí nervozita a jak ji zvládnout

Zrychlený tep, vlhké dlaně nebo mírně nejistý hlas na začátku pohovoru není selhání. Zkušený personalista podobné projevy u uchazečů čeká a sám o sobě je nehodnotí jako důvod k zamítnutí. Problém nastává, až když nervozita ovládne celý rozhovor a uchazeč přestane vnímat, na co se ho vlastně ptají.

Naprosto klidně nepůsobí u pohovoru skoro nikdo.

Těsně před pohovorem, třeba ještě v autě nebo na toaletě, pomůže pár vteřin protáhnout ramena a protřepat ruce podél těla. Uvolněné svaly se pak projeví i na první podané ruce, která nepůsobí strnule.

Pár minut před pohovorem pomůže zpomalit dech, nádech na čtyři doby a výdech na šest. Časovou rezervu radši využijte tak, že se v klidu posadíte někde venku nebo v kavárně, ne že budete čekat v recepci a nervozitu si tam ještě přiživovat. Sklenici vody, pokud vám ji nabídnou, klidně přijměte, vyschlá ústa uprostřed odpovědi nepomáhají nikomu.

Řeč těla na videopohovoru a po telefonu

Video přenáší řeč těla jen omezeně, přesto jste v záběru celý pohovor, ne jen ve chvíli, kdy zrovna mluvíte. Kameru si nastavte tak, aby bylo vidět aspoň hrudník a část rukou, ne jen obličej těsně u objektivu. Oční kontakt přes video znamená dívat se do kamery, ne na vlastní obličej v náhledu, i když je to zpočátku nezvyklé. Krátké zpoždění zvuku někdy vyvolá dojem, že jste někoho přerušili, stačí se omluvit jednou větou a pokračovat dál.

Telefonické kolo řeč těla úplně vynechá, přesto se do hlasu promítne. Rovný sed nebo stoj a úsměv při mluvení změní tón hlasu, i když to druhá strana nevidí, jen slyší. Někteří uchazeči mluví uvolněněji vestoje u okna s telefonem v ruce než v křesle se založenýma rukama.

Jak pohovor ukončit

Když personalista naznačí, že se blížíte ke konci, vstaňte plynule, ne trhaně, jako byste čekali jen na povel. Podejte ruku znovu, tentokrát s poděkováním za čas, a udržte oční kontakt stejně jako na začátku. Pokud řekne, dokdy se ozve s výsledkem, stačí to potvrdit jednou větou, ne se ptát na to samé třikrát jinak.

Klid udržte i cestou ven, ne jen v místnosti. Recepční nebo kolega, který jde kolem, může zahlédnout hluboký povzdech u výtahu nebo nespokojené gesto k telefonu, sotva se zavřou dveře. I tahle poslední minuta dokončuje dojem, který jste stavěli celý pohovor.

Na co si dát pozor

Přehnaně nacvičená řeč těla je nápadná stejně jako přehnaná nervozita. Uchazeč, který si hlídá úplně každé gesto, aby vypadal sebejistě, často působí strojeně a personalista to pozná.

Nejčastější chyby, které kazí první dojem:

  • Drtivý nebo naopak liknavý stisk ruky při podání
  • Založené ruce po většinu rozhovoru
  • Pohled upřený do poznámek nebo do notebooku místo na personalistu
  • Telefon položený na stole, i když je jen otočený displejem dolů

Pokud uprostřed věty zapomenete jméno personalisty nebo něco upustíte na zem, klidně se krátce omluvte a pokračujte dál. Zaseknutí v půlce odpovědi nebo červené tváře po trapné chvilce nejsou důvod odepsat pohovor v hlavě. Personalisté podobné situace vídají často a všímají si hlavně toho, jak se s nimi uchazeč vyrovná, ne toho, že vůbec nastaly.

Žádné z těchto gest samo o sobě pohovor nerozhodne. Personalista skládá dojem z celku rozhovoru, ne z jednoho zkříženého lokte nebo jedné odmlky. Pokud se přistihnete u některé chyby uprostřed rozhovoru, stačí polohu potichu změnit a mluvit dál, bez omluvy nebo komentáře.

Shrnutí

Řeč těla na pohovoru nenacvičíte do dokonalosti, a ani to není cíl. Personalista chce vidět, jak reagujete v běžné situaci, ne naučené divadlo.

Co si z tohohle textu odnést do příštího pohovoru:

  • Krátké a pevné podání ruky s očním kontaktem
  • Mírný předklon a klidné ruce místo založených paží
  • Pauza před odpovědí místo zaplňování ticha slovní vatou
  • Zdvořilost k recepci i ke všem u stolu, ne jen k tomu, kdo se zrovna ptá

Zbytek rozhodne obsah odpovědí, ne to, jestli jste seděli celý pohovor dokonale rovně.