Pozvánka na výběrové řízení tentokrát neznamená hodinu s personalistou, ale sraz na celý den. Místo rozhovoru s jedním člověkem vás čeká místnost s dalšími uchazeči, modelové úkoly a lidé, kteří si k vám průběžně dělají poznámky. Tohle je assessment centrum, metoda, kterou firmy nejčastěji používají u absolventských programů a manažerských pozic, když vybírají z desítek kandidátů najednou.
Čím se assessment centrum liší od běžného pohovoru
Klasický pohovor je rozhovor jednoho kandidáta s jedním nebo dvěma lidmi z firmy. Assessment centrum sleduje víc uchazečů zároveň a hodnotí je víc lidí najednou, typicky personalista spolu s budoucím nadřízeným nebo někým přímo z týmu, kam se obsazuje pozice.
Hlavní rozdíl je v tom, co po vás firma chce vidět. Pohovor se ptá, co umíte a co jste dělali. Assessment centrum vás rovnou staví do situace, kde danou dovednost musíte předvést: při skupinové diskuzi, při samostatné analýze podkladů nebo při prezentaci vlastního postupu.
Assessment centrum kvůli tomu trvá déle než klasický pohovor. Počítejte s několika hodinami, u některých pozic i s celým dnem.
Assessment centrum se občas plete s development centrem, které vypadá podobně, ale slouží jinému účelu. Development centrum firmy používají u lidí, které už zaměstnávají, když zjišťují, koho posunout na vyšší pozici nebo koho kam dál vzdělávat. Pokud jste dostali pozvánku od firmy, kde zatím nepracujete, jde skoro jistě o assessment centrum ve smyslu výběru na volné místo.
Modelové úkoly: co řešíte sami za sebe
Součástí bývá samostatná úloha, které se často říká case study. Dostanete podklady, zpravidla popis situace firmy, nějaká čísla nebo problém, ke kterému máte navrhnout postup, a na zpracování máte omezený čas.
Příklad: Dostanete tabulku s prodeji čtyř poboček za poslední rok a úkol najít, proč jedna z nich ztrácí zákazníky. Hodnotitele nezajímá jen číslo, které nakonec řeknete. Zajímá je, jestli k němu dojdete logickým postupem a jestli ho obhájíte, když vám ho někdo zpochybní.
Na vyšší pozice bývá case study náročnější a míří přímo k manažerské práci. Typicky jde o přípravu plánu na příštích dvanáct měsíců, návrh, jak vyjednat lepší podmínky s dodavatelem, nebo rozvržení práce týmu v době, kdy chybí lidé. Předvedete tak, jak byste přemýšleli na dané pozici, ne jen to, co si o ní myslíte.
Prezentace vlastního postupu bývá součástí obou typů úloh, individuální i skupinové. Na shrnutí a obhajobu před hodnotiteli mívejte tři až pět minut, ne víc. Jasná stavba: co je problém, co navrhujete a proč, zapůsobí líp než dlouhé zdůvodňování každého jednotlivého kroku.
Skupinové úkoly: diskuze, hraní rolí a týmová práce
Tohle je část, která od klasického pohovoru nejvíc odlišuje assessment centrum. Dostanete s dalšími uchazeči společné zadání, třeba téma ke skupinové diskuzi, a probíráte ho bez přípravy a bez psaných podkladů.
Hodnotitelé přitom nesedí u stolu s vámi. Pozorují zpovzdálí, kdo se ujme slova, kdo naslouchá, kdo hlídá čas a kdo dokáže názor druhých posunout dál, aniž by je přehlušil.
Příklad: Skupina šesti uchazečů dostane čtyřicet minut na to, aby se společně shodla, jak rozdělit omezený rozpočet mezi pět projektů. Hodnotitelé nezasahují, jen sledují, jak se z šesti různých názorů stane jedna dohoda. Všímají si i toho, jestli se ke slovu dostanou i tišší členové skupiny, nebo jestli diskuzi od začátku ovládnou dva nejhlasitější.
Druhou obvyklou formou je modelová situace, které se říká roleplay. Dostanete roli, třeba vyjednavače, vedoucího týmu nebo zákazníka, a odehrajete scénku s dalším uchazečem nebo s hodnotitelem. Nemusíte zahrát dokonalý herecký výkon. Hodnotitelé chtějí vidět, jak byste se ve skutečné pracovní situaci opravdu zachovali.
Testy a osobní pohovor jako doplněk
Vedle skupinových a samostatných úloh bývá součástí i klasický pohovor jeden na jednoho a někdy psychologický nebo osobnostní test.
Testy mají obvykle podobu dotazníku. Ptají se na pracovní návyky, na to, jak reagujete ve stresu, nebo na styl komunikace. Nejde o zkoušku se správnými a špatnými odpověďmi jako ve škole. Firma si spíš skládá obrázek o tom, jak fungujete v běžném provozu, a porovnává ho s tím, co vidí u vás v ostatních částech dne.
Výsledky testů hodnotitelé obvykle nepoužívají samostatně. Slouží jako doplněk k tomu, co od vás vidí při skupinových a samostatných úlohách, ne jako jediné měřítko rozhodnutí. Pokud si nejste jistí, jak na osobnostní dotazník odpovídat, odpovídejte podle skutečného chování v práci, ne podle toho, co si myslíte, že firma chce slyšet. Rozporné odpovědi se v dotazníku často prozradí samy.
Co si hodnotitelé skutečně zapisují
Hodnotitelé při assessment centru nesledují, kdo je nejhlasitější nebo kdo mluví nejvíc. Zajímá je, kdo drží nit hovoru, kdo umí ustoupit, když má někdo jiný lepší argument, a kdo dokáže dovést diskuzi k závěru, aniž by přehlušil ostatní.
Všímají si toho víc. Komunikace: mluvíte srozumitelně a věcně, nebo těkáte od tématu k tématu? Spolupráce: berete ohled na to, co říkají ostatní, nebo jedete jen svoje? Sledují také iniciativu, logiku uvažování a to, jak zvládáte chvíli, kdy čas došel a úkol není hotový. U některých pozic si všímají i toho, jestli umíte v půlce úkolu přiznat chybu a rychle změnit přístup, místo abyste tvrdošíjně pokračovali ve špatném směru.
Kdo se v diskuzi snaží mluvit nejvíc a přebíjet ostatní, často neudělá lepší dojem než ten, kdo mluví méně, ale k věci. Hodnotitelé hledají někoho, s kým se dá reálně pracovat, ne jen nejhlasitější hlas v místnosti.
Jak se na assessment centrum připravit
Firmu si prostudujte stejně důkladně, jako byste šli na běžný pohovor. Projděte web, kariérní stránky a LinkedIn profil firmy i lidí, kteří budou u hodnocení. Užitečný bývá i výpis z veřejného rejstříku na or.justice.cz, kde uvidíte, jak dlouho firma funguje, kdo v ní sedí ve statutárních orgánech a jaké poslední hospodářské výsledky najdete ve sbírce listin.
Před odjezdem zkontrolujte:
- adresu a odhad cesty s časovou rezervou,
- jméno a pozici člověka, který vás bude hodnotit, pokud ho znáte předem,
- oblečení o stupeň formálnější, než je běžný firemní dress code,
- nabitý telefon a psací potřeby.
Zkuste si sami sebe nahlas představit, ideálně před někým, kdo vám dá zpětnou vazbu. Krátké představení bývá první částí dne a nervozita se na něm pozná nejvíc, protože přichází hned na začátku, než se stihnete rozkoukat.
Vyspěte se a najezte se před odchodem z domu. Den plný soustředění na cizí lidi a cizí úkoly je fyzicky náročný a hlad nebo únava se na výkonu v odpoledních hodinách citelně podepíšou.
Přijďte s malou časovou rezervou, ne s hodinovým předstihem. Telefon dejte na tichý režim, ale radši ho úplně vypněte. I vibrující telefon na stole ruší při skupinové úloze celý tým, ne jen vás.
Na co si dát pozor
Tišší lidé to ve skupině mohou mít těžší. Pokud potřebujete pár vteřin na rozmyšlenou, než promluvíte, je to v pořádku. Řekněte rovnou krátkou větu, i nedotaženou, a myšlenku doplňte, až budete mít jasno. Dlouhé mlčení, než padne první slovo, většinou působí hůř než méně dokonale zformulovaný nápad.
Ve skupině bývá skoro vždy někdo, kdo se snaží mluvit za všechny a skáče ostatním do řeči. Nemusíte s ním soupeřit o slovo silou hlasu, stačí počkat na přirozenou pauzu a věcně navázat, případně se zeptat tišších kolegů na jejich názor. Hodnotitelé takové gesto obvykle vnímají jako projev sebejistoty, ne slabosti.
Nehrajte roli, o které si myslíte, že na hodnotitele zapůsobí. Hodnotitelé vedou tyto dny opakovaně a nacvičené odpovědi nebo umělé nadšení poznají rychle. Pokud vám daný typ úkolu nesedí, klidně to přiznejte a popište, jak byste si s ním normálně poradili v praxi. Upřímná reakce vypadá lépe než předstíraná jistota.
Hodnotitelé si všímají chování i o přestávce, u oběda nebo cestou mezi místnostmi. Den končí, až skutečně odejdete z budovy, ne ve chvíli, kdy se zavřou dveře po posledním cvičení.
Shrnutí
Assessment centrum poznáte podle toho, že vás firma pozve na delší blok času a v pozvánce se objeví slovo „skupina“ nebo „modelové úkoly“. Připravte se na case study, skupinovou diskuzi, možná roleplay a krátký osobní pohovor v jednom dni.
Co si vzít s sebou: pohodlné, ale formální oblečení, psací potřeby, nabitý telefon na tichém režimu a základní přehled o firmě z webu, LinkedInu a veřejného rejstříku. Zbytek dne rozhodne, jestli dokážete zůstat sami sebou i uprostřed cizích lidí a nečekaných úkolů.
