„Popište situaci, kdy jste musela pracovat pod časovým tlakem.“ Otázka zní nevinně a odpovědi na ni bývají ze všech nejslabší. Uchazeč začne mluvit obecně o tom, jak to v té firmě chodilo, personalista si nemá co zapsat a pohovor jde dál. Poradíme, jak na behaviorální otázky odpovídat metodou STAR a čemu se v odpovědi vyhnout.

Poznáte je podle první poloviny věty

Behaviorální otázky se ptají na to, co jste udělali. Ne na to, co byste udělali. Rozdíl je v jednom slovese a promění celou odpověď.

Srovnejte si dvě formulace. „Co byste dělal, kdyby vám kolega nedodal podklady?“ je otázka hypotetická a odpovídáte na ni názorem. „Popište situaci, kdy vám kolega nedodal podklady včas,“ je otázka behaviorální. Tam už musíte na stůl položit konkrétní případ: kdy to bylo, o co šlo a jak jste se zachovali.

Poznáte je hned podle úvodu. Začínají slovy popište situaci, uveďte příklad nebo vzpomenete si na okamžik, kdy.

Proč se firmy ptají zrovna na minulost

Kariérní centrum Northwestern University staví celou techniku na jedné myšlence: minulé chování předpovídá budoucí výkon. Odtud pochází i typický začátek otázky „řekněte mi o situaci, kdy“.

Hypotetická odpověď měří hlavně to, jak dobře odhadnete, co chce tazatel slyšet. Popis skutečné situace se dá prověřit doplňujícími otázkami, a proto má pro firmu větší cenu. Ptají se tak stejně v bance jako ve výrobě.

Co znamenají ta čtyři písmena

STAR je zkratka čtyř anglických slov: situation, task, action, result. Česky situace, úkol, akce a výsledek. Kostra odpovědi vypadá takhle:

  • Situace. Kdy a kde se to stalo, kdo u toho byl, co se pokazilo.
  • Úkol. Co bylo vaší odpovědností, ne odpovědností celého týmu.
  • Akce. Co jste konkrétně udělali vy, krok po kroku.
  • Výsledek. Jak to dopadlo a co z toho zbylo.

Nejčastěji se přehlédne poměr mezi částmi. MIT ve svém návodu doporučuje věnovat akci 60 procent odpovědi, situaci 20 procent a úkolu s výsledkem po deseti. Northwestern rozděluje odpověď mírně jinak, na akci počítá 50 procent, na výsledek 25 a na situaci 15. Obě rozvržení říkají totéž. Většinu času máte mluvit o tom, co jste udělali vy, a nikoli o kulisách.

Na celou odpověď počítejte s jednou až dvěma minutami, jak radí kariérní centrum UMBC.

Kde odpovědi nejčastěji ztroskotají

Stačí dvě chyby a dobrá zkušenost vyzní naprázdno.

První je „my“. Uchazeč popisuje, co dělal tým, co se rozhodlo, jak se to nakonec vyřešilo. Kariérní centrum MIT k tomu píše, že formulace v první osobě množného čísla zaměstnavateli ztěžují udělat si jasnou představu o vašich dovednostech, a radí soustředit odpověď na to, čím jste k výsledku přispěli vy. Skromnost je v českých firmách zvyk a v běžném provozu se hodí. Na pohovoru pracuje proti vám, protože personalista nemůže ohodnotit tým, který k němu do místnosti nepřišel.

Druhá chyba je chybějící výsledek. Uchazeč vylíčí situaci, rozvine akci, pak se odmlčí a čeká na další otázku. Bez výsledku je z toho ovšem jenom historka. UMBC k tomu doplňuje, že výsledek patří do odpovědi i tehdy, když nedopadl příznivě.

Slabá a silná odpověď na stejnou otázku

Otázka: „Popište situaci, kdy jste musela zvládnout termín, který se nedal stihnout.“

Slabá odpověď, redakční ilustrace:

„V minulé firmě jsme měli pořád napjaté termíny. Snažili jsme se to nějak zvládat a dělali jsme, co šlo. Byl to dobrý tým, drželi jsme spolu.“

Silná odpověď, také redakční ilustrace:

„Loni v květnu nám ze dne na den odešel kolega, který zpracovával měsíční uzávěrku. Jeho agenda spadla na mě tři dny před odevzdáním. Rozdělila jsem si jeho úkoly na ty, které musely být hotové do pátku, a na ty, které snesly odklad. S vedoucí jsem se domluvila, že mi na dva dny převezme telefony. Jeho postup jsem si vytiskla a doplnila do něj kroky, které v něm chyběly. Uzávěrku jsme odevzdali o den později než obvykle, zato bez chyby v číslech. Doplněný postup pak používala i kolegyně, která po něm nastoupila.“

Obě odpovědi popisují tutéž situaci. Druhá má čas, vlastní úkol, tři konkrétní kroky a výsledek včetně toho, co nevyšlo úplně podle plánu. Berte ji jako ukázku stavby, ne jako text k naučení. Doslova převzatá odpověď z internetu se pozná okamžitě, protože nesedí na vaši profesi ani na vaše čísla.

Jak si připravit zásobu situací

Nepřipravujte si odpovědi na otázky. Připravte si situace a otázky k nim přiřaďte až na místě.

MIT doporučuje mít připravené tři až pět příběhů a poznamenat si je jen v bodech. Důvod je praktický. Jedna dobrá situace pokryje víc otázek: příklad s uzávěrkou obstojí u dotazu na práci pod tlakem, na samostatnost i na komunikaci s nadřízeným. MIT to ukazuje na vlastním příkladu, který vznikl jako odpověď na otázku o vedení lidí a hodí se i u otázek na komunikaci a hospodaření s časem.

Vybírejte případy z posledních dvou až tří let a takové, kde jste měli vlastní roli. Ke každému si napište čtyři odrážky podle písmen STAR, nikdy souvislý text. Naučená věta se totiž pozná podle toho, že po doplňujícím dotazu nemá čím pokračovat. Personalista se zeptá, kolik lidí bylo v týmu nebo jak dlouho to trvalo, a odpověď se zastaví.

STARR a CAR: obměny téže kostry

Zkratek koluje víc a rozdíly mezi nimi jsou malé. STARR přidává na konec druhé R jako reflexi, tedy krátkou větu o tom, co jste si z té situace odnesli. MIT tuhle část doporučuje i u běžného STAR. CAR celou věc zkracuje na kontext, akci a výsledek a úkol schová do popisu situace.

Jméno metody na pohovoru stejně nikdo nezmíní. Podstatné je pořadí a to, aby v odpovědi zaznělo, co jste udělali vy a jak to dopadlo.

Když zkušenost nemáte nebo to dopadlo špatně

Otázka občas míří na něco, co jste nezažili. Přiznejte to rovnou a nabídněte nejbližší podobnou situaci ze školy, z brigády, z dobrovolnictví nebo z jiné části své práce. Vymyšlený příběh se hroutí u třetí doplňující otázky.

Pokud vhodnou zkušenost opravdu nemáte, řekněte, jak byste postupovali, ale označte to jako úvahu. Rozdíl mezi „takhle jsem to udělal“ a „takhle bych to řešil“ musí být z vaší odpovědi slyšet.

A situace, která dopadla špatně? Ta se dá vyprávět úplně stejně, jen výsledek zní jinak. Popište, co nevyšlo, co jste s tím udělali a co jste změnili příště. Vyhněte se přitom obviňování bývalých kolegů a nadřízených.

Na co si dát pozor

Neoznamujte nahlas, že teď použijete metodu STAR. Kostra má být znát z pořadí vět, ne z komentáře k vlastnímu výkonu.

Nemíchejte dvě situace do jedné odpovědi. Když si uprostřed vzpomenete na lepší příklad, dovyprávějte ten první a druhý nabídněte zvlášť.

Hlídejte si čísla, která v odpovědi uvedete. Zdvojnásobené procento nebo zaokrouhlený počet lidí se snadno rozejde s tím, co máte v životopise, a takový rozpor si personalista pamatuje déle než samotný příběh.

Shrnutí

  • Behaviorální otázka se ptá na konkrétní minulou situaci, hypotetická na názor. Poznáte ji podle úvodu „popište situaci, kdy“.
  • STAR znamená situace, úkol, akce a výsledek. Většina odpovědi patří akci, MIT doporučuje 60 procent, Northwestern 50.
  • Mluvte za sebe. Formulace v množném čísle zakryjí, co jste udělali vy.
  • Výsledek nevynechávejte ani tehdy, když nedopadl podle plánu.
  • Připravte si tři až pět situací v bodech, ne naučené odpovědi. Jedna situace obslouží několik otázek.
  • Odpověď má trvat jednu až dvě minuty.
  • Zkušenost, kterou nemáte, si nevymýšlejte. Nabídněte nejbližší podobnou situaci a řekněte, že jde o jiné prostředí.