„Angličtina aktivně“ nikomu nic neřekne. Úrovně A1 až C2 přitom mají oficiální popis, který si personalista i vy můžete kdykoli přečíst. Ukážeme, co která úroveň znamená, proč se jazyk hodnotí zvlášť v pěti dovednostech a jak jazyky zapsat tak, aby to pohovor potvrdil.

Co znamenají písmena A1 až C2

Zkratka CEFR označuje Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Vznikl v Radě Evropy a dnes ho používá celá Evropská unie, včetně sebehodnoticí tabulky, kterou zveřejňuje Europass.

Šest úrovní se dělí do tří skupin. A1 a A2 označují uživatele základů jazyka, B1 a B2 samostatného uživatele a C1 s C2 uživatele zkušeného.

Popisy jsou psané jako věty „umím“ a každá z pěti dovedností má v tabulce vlastní řádek. Přehled níž vychází z řádku ústní interakce, protože právě ta se u přijímacího řízení ověří jako první. Podle oficiální české verze tabulky tedy:

  • A1 domluvíte se jednoduchým způsobem, pokud je druhá strana ochotná výpověď zopakovat pomaleji nebo ji přeformulovat. Umíte klást jednoduché otázky o věcech, které důvěrně znáte, a na podobné otázky odpovídat.
  • A2 komunikujete v jednoduchých běžných situacích, které vyžadují přímou výměnu informací o známých tématech a činnostech. Zvládnete velmi krátkou společenskou konverzaci, obvykle ji ale sami neudržíte.
  • B1 poradíte si s většinou situací, které mohou nastat při cestování v oblasti, kde se daným jazykem mluví, a bez přípravy se zapojíte do hovoru o tématech, která znáte nebo která se týkají každodenního života.
  • B2 účastníte se rozhovoru natolik plynule a spontánně, že můžete vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími. Aktivně se zapojíte do diskuse o známých tématech, vysvětlíte a obhájíte svůj názor.
  • C1 vyjadřujete se plynule a pohotově bez příliš zjevného hledání výrazů a jazyk používáte pružně a efektivně pro společenské i pracovní účely.
  • C2 zapojíte se do jakékoli konverzace nebo diskuse, dobře znáte idiomatické a hovorové výrazy a přesně sdělujete i jemnější významové odstíny.

U zbylých čtyř dovedností má tabulka na téže úrovni jiný text. Kdo čte odborné články bez slovníku, ještě nemusí stejně suverénně mluvit, takže popisy z jednoho řádku na jiný nepřenášejte.

Praktický překlad do pracovní řeči: B1 stačí na e-maily a jednoduchou domluvu, B2 na běžnou poradu, C1 na vyjednávání a prezentaci před klientem.

Jedna známka pro celý jazyk nesedí

Rámec s jednou souhrnnou známkou vůbec nepočítá. Sebehodnoticí tabulka Europassu má pět kolonek: poslech, čtení, ústní interakce, samostatný ústní projev a psaní.

Rozdíly mezi nimi bývají velké a naprosto běžné. Technik čte anglickou dokumentaci na úrovni C1, protože se v oboru pohybuje roky, ale telefonát s cizím dodavatelem zvládne sotva na B1. Absolventka gymnázia píše bez chyby a mluvit se stydí.

Pro životopis to má dva důsledky. Za prvé si vypište každou dovednost zvlášť, i když do dokumentu nakonec dáte jen shrnutí. Za druhé nedávejte do CV nejvyšší z pěti čísel. Zapište tu úroveň, kterou zvládnete i v té dovednosti, kterou po vás práce bude chtít.

Jak úroveň zapsat do životopisu

Nejsrozumitelnější zápis je název jazyka, úroveň a v závorce doplnění, které pomůže. Například:

Angličtina: B2 (denní komunikace se zahraničními dodavateli, porady online)

Němčina: A2 (základní domluva, čtení jednoduchých textů)

Když máte certifikát, uveďte jeho název a rok. Zkoušky mívají úroveň přímo v názvu, takže třeba „C2 Proficiency (2023)“ nebo „Goethe-Zertifikat B2 (2021)“ personalista přečte bez vysvětlování. Certifikát starší deseti let raději doplňte tím, jak jazyk používáte dnes.

Mateřský jazyk se u českých firem nepíše, je zbytečný. Do cizojazyčného životopisu naopak patří, v anglickém CV se uvádí jako „Czech (native)“. Slovo rodilý mluvčí si nechte skutečně jen pro rodný jazyk, ne pro jazyk, kterým jste mluvili dva roky v zahraničí.

Kam sekci s jazyky v dokumentu umístit a co dalšího do dovedností patří, rozebíráme v článku o dovednostech do životopisu.

Slova, která sama o sobě nic neřeknou

Do českých životopisů se zažila označení bez pevného obsahu. Patří mezi ně „aktivně“, „pasivně“, „komunikativně“ a „slovem i písmem“. Personalista z nich nepozná nic. Dva uchazeči napíšou „angličtina aktivně“ a jeden umí objednat kávu, druhý vede projekt s indickým týmem.

Slovní popisy typu základní, mírně pokročilý nebo plynně jsou na tom lépe, protože z nich jde odhadnout aspoň pořadí. Váhu ale získají teprve tehdy, když k nim doplníte úroveň podle rámce nebo situaci, kterou zvládnete. Zápis „španělština B1 (mírně pokročilá)“ personalista pochopí okamžitě a věta „angličtina: vedu týdenní call se zahraniční centrálou“ řekne víc než jakékoli příslovce.

Jak si úroveň ověřit, než ji napíšete

Nejrychlejší cesta je projít si sebehodnoticí tabulku Europassu a u každé z pěti dovedností zaškrtnout popis, který na vás sedí. Zabere to deset minut a máte podklad, který se dá obhájit.

Když si nejste jistí, udělejte si tři domácí zkoušky. Přečtěte si v daném jazyce delší článek bez slovníku, pak si pusťte dvacetiminutový podcast, u kterého vypnete titulky, a nakonec napište e-mail na půl strany, aniž byste sáhli po překladači. Podle toho, kde jste se zadrhli, poznáte, která z dovedností vaši úroveň sráží.

Formální potvrzení dá jazyková zkouška.

Vyplatí se hlavně tehdy, když jazyk potřebujete doložit u zaměstnavatele ve veřejném sektoru nebo u přihlášky do zahraničí. Jak jazyky uvést v anglické a německé verzi životopisu, popisujeme v článku o cizojazyčném CV. Sebehodnocení podle rámce nabízí i profil Europass, který si úrovně pamatuje a přenese je do vygenerovaného životopisu.

Kde se nadsazená úroveň provalí

Personalista v půlce pohovoru přejde do angličtiny nebo vám v druhém kole zavolá kolega ze zahraniční pobočky. Firmy s cizí centrálou dělají jazykové kolo pravidelně a stačí na ně pár minut hovoru.

Nepište ani úroveň, kterou jste kdysi měli. Jazyk bez používání klesá a maturita z němčiny z roku 2009 dnes B2 nedokládá. A nevyjmenovávejte jazyky, kterých jste se dotkli jen okrajově. Řádek „španělština A1“ v životopise ekonoma nic nepřidá a jen prodlužuje dokument. Jak dlouhý má životopis vlastně být, řešíme v návodu na jeho psaní.

Než sekci s jazyky uzavřete

  • Ohodnotili jste se v každé z pěti dovedností, ne jen jedním souhrnným číslem?
  • Napsali jste do životopisu tu úroveň, kterou obhájíte v dovednosti, kterou po vás práce bude chtít?
  • Doplnili jste ke každému jazyku krátkou poznámku, jak ho používáte?
  • Mají uvedené certifikáty u sebe rok?
  • Zmizela z dokumentu slova jako „aktivně“ a „komunikativně“?