Přihlášku na střední školu podává rodina v únoru. Rekvalifikaci může dospělý začít kdykoliv. Společné mají obě situace to, že se rozhoduje s neúplnými informacemi a obvykle pod tlakem termínu.
Volba povolání proto stojí na postupu, ve kterém si po částech ověříte to, co ověřit jde, a u zbytku si předem řeknete, za jakých podmínek rozhodnutí přehodnotíte. Funguje stejně ve čtrnácti jako ve čtyřiceti, jen s jinými sázkami.
Název oboru vám o práci řekne málo
„Sociální činnost“, „Ekonomika a podnikání“, „Informační technologie“. Z názvu oboru se nedá poznat, jak vypadá běžný pracovní den.
Zkuste to obráceně. Veterinář tráví velkou část dne domlouváním s majiteli zvířat, papírováním a nočními službami. Kadeřnice stojí osm hodin na nohou a mluví s lidmi i ve dnech, kdy mluvit nechce. Programátor se většinu času dívá do cizího kódu, který napsal někdo jiný a nedopsal dokumentaci.
Užitečné cvičení zabere deset minut. Vezměte obor, který zvažujete, a napište k němu pět sloves, ne podstatných jmen. Místo „práce s lidmi“ napište „vysvětlovat totéž popáté a bez ironie“. Místo „design“ napište „kreslit varianty a nechat si je rozcupovat zadavatelem“. Když k oboru žádných pět sloves napsat neumíte, o té práci zatím nic nevíte a rozhodovat se nedá.
Čtyři otázky, na kterých volba stojí
Rozhodnutí o oboru se rozpadá na čtyři samostatné otázky. Každá z nich má jinou odpověď a každá se ověřuje jinde.
- Co konkrétně budu dělat většinu týdne, ne v tom nejzajímavějším projektu za rok?
- Co mi jde natolik, že mě to po pár hodinách nevyčerpá?
- Kolik takových míst se v mém kraji vůbec objevuje a co se za ně reálně platí?
- Co jsem ochotný vyměnit: roky studia, dojíždění, směny, nižší plat na začátku?
Většina lidí se zasekne na první otázce a čtvrtou vynechá úplně. Přitom právě čtvrtá otázka bývá důvodem, proč lidé z oboru po dvou letech odcházejí. Práce jim seděla, směnný provoz ne.
Odpovědi si zapisujte co nejkonkrétněji. „Chci pomáhat lidem“ není odpověď, na které se dá stavět. „Chci mít během dne kontakt s lidmi, ale ne s někým, kdo na mě křičí“ už ano, protože to jde ověřit otázkou při návštěvě pracoviště.
U třetí otázky počítejte s tím, že odpověď se liší kraj od kraje. Profese, po které je v Praze a Brně stálá poptávka, se v okresním městě objeví v inzerátech dvakrát za rok. Zadejte si název pozice do pracovních portálů a omezte hledání na svůj region. Když vám vyjdou dva inzeráty za půl roku, neznamená to konec plánu.
Znamená to, že k volbě povolání patří i rozhodnutí o dojíždění nebo stěhování, a to je lepší si přiznat předem než po dvou letech studia.
Kde si obor ověřit, než se rozhodnete
Dva veřejné zdroje pokryjí většinu toho, co potřebujete vědět, a nic za ně neplatíte. Portál Infoabsolvent.cz provozuje Národní pedagogický institut ČR. Najdete tam přehled škol a oborů vzdělání, videa a obrázky z reálných pracovišť a sekci Absolventi škol a trh práce, která sleduje uplatnění absolventů jednotlivých oborů. Právě ta poslední část bývá nejužitečnější, protože ukazuje rozdíly mezi obory, které z názvu vůbec nejsou vidět.
Druhým zdrojem je Národní soustava povolání, veřejný katalog povolání, který spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. U jednotlivých povolání najdete popis pracovních činností a požadovaných kompetencí. Čtěte hlavně popis činností. Je to nejbližší věc k odpovědi na první ze čtyř otázek, kterou máte zdarma a hned.
Ani jeden z těch portálů vám neřekne, jaká je v konkrétní firmě atmosféra nebo jestli vás šéf nechá rozhodovat. To zjistíte jen od člověka, který v oboru pracuje.
Rozhovor, který ušetří roky
Půlhodina s někým z oboru je nejlevnější způsob, jak si volbu ověřit. Ptejte se konkrétně a na věci, které se v propagačních materiálech nepíšou.
- Co děláte první hodinu po příchodu do práce?
- Kolik času týdně zaberou činnosti, které vás nebaví?
- Co na té práci lidi nejvíc štve a proč z oboru odcházejí?
- Kdyby se to dalo vrátit, šel byste do toho znovu?
Jeden rozhovor je jeden názor. Když ale tři lidé nezávisle popíšou stejnou nepříjemnost, berte to jako fakt o té profesi, ne jako smůlu jednoho člověka.
Když vybíráte v patnácti nebo za své dítě
Přihlášky na střední školy se podávají elektronicky přes systém DiPSy s využitím elektronické identity, nebo v papírové podobě na oficiálním tiskopisu. Termíny podání i počet přihlášek se v jednotlivých letech měnily, aktuální pravidla proto ověřte na stránkách Ministerstva školství nebo Cermatu, ne v článku z předloňska.
Orientaci může pomoct Profitest na stejném portálu. Je zdarma a jeho autoři sami upozorňují na dvě věci: dostatečně přesný je jen pro žáky 8. a 9. tříd základních škol a nemá nahradit konzultaci se školním psychologem nebo výchovným poradcem. Berte ho jako inspiraci pro další hledání, ne jako odpověď.
Patnáctiletý člověk obvykle nemá s čím obor porovnat. Zkušenost mu chybí a ničím ji nenahradíte. Proto v tomhle věku funguje lépe vyloučení než výběr.
Snáz se odpoví na otázku „co bych rozhodně dělat nechtěl“ než „čím chci být“.
Rodičům se vyplatí jedna změna přístupu. Místo doporučování oborů se ptejte. Které předměty ti nedají tolik práce jako ostatním? Po jakém odpoledni jsi doma spokojený? Co bys dělal, kdyby ti nikdo nic neradil? Odpovědi bývají užitečnější než rodičovský odhad trhu práce.
Častá rodinná rozepře se vede o učební obor proti maturitnímu. Maturita otevírá vysokou školu a část administrativních pozic, výuční list dává řemeslo, se kterým se dá začít vydělávat dřív. Rozhodovat se dá jen podle konkrétního dítěte, ne podle obecné úvahy o prestiži. Žák, kterého tři roky trápí matematika a čeština, na maturitním oboru obvykle nezískává vzdělání, ale odpor ke škole.
A ještě jedna věc, která se v únoru zapomíná. Volba střední školy není doživotní rozsudek. Existují nástavby, pomaturitní studium, rekvalifikace i změna oboru v prvním ročníku. Rozhodnutí, které vyjde jen zčásti, se dá opravit.
Když měníte obor ve třiceti nebo později
Dospělý má víc informací a míň prostoru. Přesně naopak než patnáctiletý. Ví, co ho v práci ničí, ale má hypotéku, děti a výpovědní dobu.
Rozhodovací rámec zůstává stejný, přibývá k němu propočet. Než se pro obor rozhodnete, spočítejte si tři čísla. Kolik měsíců vydržíte z rezervy, o kolik klesne příjem na nástupní pozici v novém oboru a jak dlouho v něm trvá, než se člověk dostane zpátky na dřívější úroveň. Poslední číslo vám nikdo nezaručí, ale lidé z oboru vám řeknou svůj odhad.
Příklad: Marie, 38 let, mzdová účetní, uvažuje o práci fyzioterapeutky. Studium při zaměstnání by trvalo roky, nástupní plat v novém oboru by byl nižší než dnešní. Po rozhovoru se dvěma fyzioterapeutkami zjistila, že ji na té práci láká hlavně přímý kontakt s klientem a viditelný výsledek. Nakonec zvolila přechod na pozici, kde školí uživatele mzdového softwaru. Kontakt s lidmi i viditelný výsledek dostala, roky studia a propad příjmu ne.
Ne každý příběh dopadne takhle. Někdy z propočtu vyjde, že změna oboru je uskutečnitelná jen s odkladem o dva roky, během kterých si člověk odloží rezervu. To je legitimní výsledek rozhodování, i když se špatně poslouchá.
Otestujte volbu dřív, než ji uzavřete
Představa o oboru a jeho realita se rozcházejí skoro vždycky. Ověření se dá pořídit levně.
- Prázdninová brigáda nebo praxe v provozu, kde se ta práce dělá.
- Den strávený s někým v terénu, ideálně v běžný, ne slavnostní den.
- Krátký kurz předtím, než se upíšete na roční rekvalifikaci.
- Malá placená zakázka po večerech, pokud to obor umožňuje.
Čtrnáct dní na brigádě vám o oboru řekne víc než čtrnáct článků. A stojí to jen ty dva týdny.
Když se rozhodnout nedaří
Odkládání rozhodnutí má cenu jen tehdy, když ho vyplníte sbíráním informací. Půl roku čekání na jasný pocit hodnotu nemá, protože ten pocit nepřijde.
Postup, který zabere jeden večer. Vypište si dvě až čtyři varianty, které reálně zvažujete. Ke každé napište, jak odpovídá na čtyři otázky ze začátku článku.
Pak si stanovte datum, do kterého se rozhodnete, a to datum dodržte, i když budete mít pochybnosti.
Rozhodnutí přijímáte s neúplnými informacemi vždycky. Variantu bez rizika mezi nimi nenajdete. Vyberte tu, u které víte, jaké riziko podstupujete a co uděláte, když se opravdu ukáže.
Když pořád nevíte, ze kterých variant vlastně vybírat, začněte o krok dřív, u sebe. Otázky, které pomáhají zúžit pole, shrnuje článek test povolání: jaká práce se k vám hodí.
Na co si dát pozor
Žebříčky oborů budoucnosti berte s rezervou. Předpovědi trhu práce na deset let dopředu se pravidelně nevyplňují a obor, který dnes vypadá jistě, může za pět let vypadat jinak. Spolehlivější než předpověď je schopnost se doučit.
Průměrné platy z internetu neplatí pro nástup. Průměr obsahuje lidi s patnácti lety praxe, vy začínáte jinde. Ptejte se na nástupní mzdu, ne na průměr v oboru.
Nerozhodujte se ve vyčerpání. Když jste dlouhodobě přetažení, jako nesnesitelný se jeví obor, i když je problém spíš v míře zátěže nebo v konkrétním nadřízeném. Změna oboru takový problém neodstraní a po půl roce se únava vrátí i na novém místě.
A pozor na rady lidí, kteří na trhu práce naposledy hledali místo před dvaceti lety. Míní to dobře. Popisují ale trh, který už neexistuje.
Jak volbu uzavřít
Napište si na papír jednu větu: kterou variantu volíte a proč. Pod ni dopište dvě až tři podmínky, za kterých ji přehodnotíte, a datum, kdy se k papíru vrátíte. U studenta to může být konec prvního ročníku, u dospělého půl roku po nástupu.
Ten papír je jediná pojistka, kterou při volbě povolání máte. Zabrání totiž dvěma opačným chybám: setrvačnosti, kdy člověk v nefungující volbě zůstává roky ze zvyku, a panice, kdy z prvního nepovedeného měsíce dělá důkaz, že celé rozhodnutí bylo špatně.
