„Baví mě knihy, zkusím to v nakladatelství.“ Takhle začíná spousta kariérních rozhodnutí a část z nich skončí zklamáním do půl roku. Ne kvůli tomu, že by ten zájem byl špatný. Mezi tématem, které vás baví, a činností, kterou budete dělat osm hodin denně, bývá totiž pořádný rozdíl.

Zájmy jsou dobrý začátek a nic víc. Hledání práce, která vás bude bavit, začíná u konkrétních činností, pokračuje přes silné stránky a podmínky, ve kterých vydržíte, a končí u té nejméně příjemné části: kolik takových míst se ve vašem kraji vůbec objevuje a co jste za ně ochotní obětovat.

Zájem popisuje téma, práce se skládá z činností

Práce v nakladatelství znamená tabulky, termíny, jednání s distribucí a čtení textů, které si člověk sám nevybral. Milovník knih tam knihy skoro nečte, aspoň ne pro radost.

Trenér mládeže tráví velkou část času domlouváním hal, psaním rodičům a víkendovými výjezdy. Samotné trénování je jen kousek týdne.

Užitečnější otázka proto zní jinak: která konkrétní činnost vás baví natolik, že ji zvládnete dělat i ve dnech, kdy se vám nechce?

Zkuste si to napsat na papír jako slovesa, ne jako podstatná jména. Místo „design“ napište „kreslit varianty a nechat si je rozcupovat klientem“. Místo „práce s lidmi“ napište „vysvětlovat totéž popáté trpělivě a bez ironie“. Seznam sloves vám o vhodné práci řekne mnohem víc než seznam oborů.

Čtyři otázky, které se musí potkat

Populární diagram ikigai říká, že spokojenou práci najdete v průniku čtyř věcí:

  • co vás baví,
  • co vám jde,
  • co po vás někdo chce,
  • za co je někdo ochotný zaplatit.

Ten obrázek se čtyřmi kruhy je západní zjednodušení. V japonštině znamená slovo ikigai spíš důvod, proč má smysl ráno vstát, a s výdělkem ho nikdo nespojuje. Užitečný je na něm jediný detail: donutí vás projít všechny čtyři otázky, ne jenom tu první.

Většina lidí se zasekne právě u ní. Vypíšou si, co je baví, a čekají, že z toho vypadne název povolání. Nevypadne.

Příklad: účetní, kterou samotné počítání nudí, ale baví ji vysvětlovat kolegům, jak se vyplňují výkazy.

Zájem je vysvětlování. Silná stránka je trpělivost s cizí neznalostí. Poptávka po tomhle spojení existuje u interních školitelů, metodiků nebo v zákaznické podpoře účetních programů. Teprve tady vzniká seznam pozic, na které se dá odpovědět. Z věty „baví mě práce s lidmi“ by nevznikl žádný.

Co vám jde, poznáte podle cizí reakce

Silné stránky lidé podceňují, protože jim přijdou samozřejmé. Když umíte uklidnit naštvaného zákazníka nebo srozumitelně vysvětlit složitý postup, připadá vám to jako běžná věc. Kolegovi, kterému totéž vezme celé odpoledne, ne.

Dva praktické testy. Za prvé: s čím za vámi kolegové chodí, i když to nemáte v popisu práce? Za druhé: co vás nevyčerpává, ani když to trvá dlouho? Tady je vidět, proč samotné nadšení nestačí. Práce, ve které jste pomalejší než ostatní a víte o tom, vás přestane bavit i tehdy, když téma milujete. Zpětná vazba od okolí je nemilosrdná a časem ji vezmete za svou.

Podrobněji to řeší návod, jak zjistit své silné stránky a využít je v práci.

Podmínky, ve kterých vydržíte

Hodnoty znějí jako abstraktní pojem, ale v praxi jde o velmi konkrétní podmínky. Někdo potřebuje jasná pravidla a předvídatelný den, jiného stejné prostředí po půl roce udusí. Někomu dává smysl práce, kde je vidět dopad na konkrétního člověka, jinému stačí dobře odvedené řemeslo a klid po šesté hodině. Nejrychleji se hodnoty ukážou ve chvíli, kdy je někdo poruší. Vzpomeňte si na dva dny, kdy jste odcházeli z práce spokojení, a na dva, kdy jste odcházeli naštvaní. Ne na dny, kdy jste byli unavení. Na ty, kdy vás něco štvalo. Co bylo v těch situacích jiného? Rozhodovali jste sami, nebo o vás rozhodl někdo jiný?

Bylo za vámi něco vidět?

Konkrétní vzpomínka na čtyři takové dny je spolehlivější vodítko než obecná úvaha o tom, co byste chtěli.

Odpovědi si zapisujte co nejkonkrétněji. Místo „dobrý kolektiv“ napište „šéf, který mi řekne, co potřebuje, a pak mi do toho nemluví“. Konkrétní věta se dá na pohovoru ověřit otázkou. Obecná ne.

Kde se zájem potkává s poptávkou

Teď ta část, kterou většina úvah o naplnění přeskakuje. Trh práce nezajímá, co vás baví. Zajímá ho, co umíte a kolik je za to ochotný zaplatit.

Postup, který se dá zvládnout za jeden večer:

  1. Napište si pět až deset konkrétních názvů pozic, ne oborů. „Něco s lidmi“ není pozice.
  2. Zadejte každý název do pracovních portálů a omezte hledání na svůj kraj. Spočítejte inzeráty.
  3. U nejzajímavější pozice si přečtěte deset inzerátů a vypište, co se v požadavcích opakuje.
  4. Označte si, co splňujete dnes, co doženete za pár měsíců a co by znamenalo roky studia.

Inzeráty čtěte celé, ne jen nadpis a plat. Popis běžného dne v nich bývá krátký, zato požadavky prozradí, co po vás firma opravdu chce. Když se ve všech deseti objevuje řidičák a cestování po republice, je to podstata té práce, ne doplněk.

Část volných míst hlásí zaměstnavatelé také Úřadu práce a jeho databáze nabídek je veřejná. Filtrovat se dá podle regionu i profese, takže pro hrubý odhad poptávky poslouží dobře. Úplný obraz trhu v ní ale nenajdete, řada firem inzeruje jinde nebo vůbec.

Když na vysněnou pozici najdete v celém kraji dva inzeráty za půl roku, ještě to neznamená konec. Znamená to, že hledání potrvá déle, budete dojíždět nebo se budete muset dostat k místům, která se veřejně neinzerují. Jak na to, popisuje článek o skrytém trhu práce.

Ještě jednu věc si ověřte hned na začátku, a sice peníze. Práce, která vás baví a nezaplatí nájem, vás přestane bavit dřív, než čekáte. Kolik se za danou pozici reálně platí a jak si to ověřit, rozebírá text o tržní hodnotě na trhu práce.

Kompromis, který se dá unést

Práce, kde vás baví úplně všechno, neexistuje. Administrativa, porady a úkoly, které nikdo dělat nechce, patří ke každé pozici.

Realistický cíl vypadá jinak. Má vás bavit ta část, která zabírá největší kus týdne, a zbytek vás nesmí vysávat.

Udělejte si dvousloupcový přehled běžného pracovního týdne. Do jednoho sloupce činnosti, po kterých máte energie víc, do druhého ty, po kterých jste vyždímaní. K oběma připište zhruba, kolik hodin týdně zaberou. Když druhý sloupec pokryje většinu týdne, je čas něco měnit. Když pár hodin, jde o běžnou daň za práci.

Ke kompromisu patří také to, co jste ochotní vyměnit. Vyšší plat za nudnější náplň. Volnost za nižší jistotu. Hodinu dojíždění denně za práci, která vás baví. Nebo jistou pozici za obor, který teprve poznáváte. Napište si, kde je vaše hranice, dokud jste v klidu.

Při pohovoru, kde vám nabídnou o pár tisíc víc, se rozhoduje hůř.

A ještě jedna věc, na kterou se zapomíná. Stejnou pozici jde v jedné firmě dělat s chutí a ve druhé vůbec. Rozdíl bývá v tom, kdo tu práci vede a s kým ji děláte.

Otestujte to dřív, než dáte výpověď

Představa o práci a její realita se rozcházejí skoro vždycky. Ověřit se to dá levně a rychle.

  • Domluvte si půlhodinu s někým, kdo tu práci dělá. Ptejte se konkrétně: co se dělá první hodinu po příchodu, co na té práci nejvíc štve, co by se na ní mělo změnit.
  • Vezměte si den dovolené a jděte se podívat, jak to na místě vypadá.
  • Zkuste malou zakázku po večerech nebo o víkendu.
  • Přihlaste se na krátký kurz dřív, než se upíšete na roční rekvalifikaci.

Jeden rozhovor není důkaz. Když ale tři lidé nezávisle popíšou stejnou nepříjemnost, berte to vážně. Bývá to ta věc, kvůli které lidé z oboru odcházejí.

Když z toho vyjde změna oboru

Někdy z mapování vyjde, že současný obor už nesedí. To je legitimní výsledek. Nespěchejte ale s výpovědí v prvním nadšení.

Přechod se dá udělat po částech. Rozšíříte si náplň u současného zaměstnavatele, vezmete si projekt navíc, přejdete na příbuznou pozici a teprve pak do jiné branže. Postup i typické chyby rozebírá průvodce změnou oboru.

Než dáte výpověď, spočítejte si finanční rezervu a projděte si podmínky ukončení pracovního poměru ve své smlouvě. Hledání práce v novém oboru bývá delší než výměna pozice ve stejné branži. Počítejte s tím i u rezervy.

Na co si dát pozor

Koníček, ze kterého se stane povolání, někdy přestane být odpočinkem. Fotograf, který fotí svatby po víkendech, si o dovolené fotoaparát často nevezme vůbec. Než z koníčka uděláte živnost, zvažte, jestli o něj nechcete přijít jako o způsob, jak vypnout.

Nedělejte velká rozhodnutí ve stavu vyčerpání. Když jste dlouhodobě přetažení, nepříjemná bývá spíš míra zátěže než obor, změna oboru sama o sobě problém neodstraní a po půl roce se únava vrátí i na novém místě. Nejdřív si dejte do pořádku odpočinek, teprve pak řešte směřování.

Pozor na kurzy, které slibují rychlý přestup do lépe placeného oboru. Ptejte se na konkrétní čísla: kolik absolventů skončilo v oboru, jak dlouho hledali práci, kdo je zaměstnal. Bez doložených odpovědí berte slib o zaručeném uplatnění jako reklamu.

A poslední věc. „Vysněná práce“ je ošidné spojení. Nastavuje laťku tak vysoko, že ji realita nepřeskočí, a člověk pak střídá zaměstnání s pocitem, že to pravé musí být ještě někde jinde.

Shrnutí

Začněte slovesy, ne obory. Vypište si činnosti, ne témata. K nim doplňte to, co vám podle okolí jde, a podmínky, bez kterých vám práce dlouhodobě nesedí. Pak zjistěte, kolik takových míst se ve vašem kraji vůbec objevuje, a přiznejte si, co jste za co ochotní vyměnit.

Nejrychlejší zkratka je rozhovor s někým, kdo tu práci dělá. Za půl hodiny nad kávou se dozvíte to, co z inzerátů nevyčtete ani za tři večery.