Někdo dá výpověď z místa, na které se rok těšil. Plat sedí a tým je příjemný. I ta práce dává smysl. Přesto po sedmi měsících odejde a personalistce napíše jen to, že mu to nesedlo. Za takovou větou bývá hodnota, kterou dotyčný nikdy nepojmenoval nahlas. Všiml si jí až ve chvíli, kdy chyběla.
Hodnoty v práci jsou přesně tenhle druh informace. V inzerátu je nenajdete a na pohovoru se o nich většinou nemluví. Rozhodují ale o tom, jestli u práce vydržíte.
Co jsou hodnoty v práci
Hodnota v práci je podmínka, za které vám práce sedí. Netýká se obsahu práce. Týká se toho, jak a v jakém prostředí ji děláte.
V praxi to zní takhle: potřebuju rozhodovat o vlastním postupu. Chci mít v pět hotovo. Vadí mi, když se nikdy nedozvím, jak to s mojí prací dopadlo. Vyhovuje mi, když se pracuje podle jasného postupu a nikdo neimprovizuje.
Od smyslu práce se hodnoty liší v jedné věci. Smysl odpovídá na otázku, proč tu práci vůbec dělat, komu prospívá a co po ní zůstane. Hodnota odpovídá na otázku, za jakých podmínek ji zvládnete dělat dlouho. Můžete tedy dělat práci, která smysl má, a přesto v ní být nespokojení. Chybí vám v ní samostatnost nebo klid.
Hodnoty taky nejsou totéž co silné stránky.
Silná stránka říká, co vám jde. Hodnota říká, co potřebujete k tomu, abyste to dělali rádi. Člověk může být výborný obchodník a přitom špatně snášet tlak na čísla, který k obchodu patří.
Jak se hodnota ozve
Hodnoty se nehlásí předem. Ozvou se až v momentě, kdy je něco poruší.
Poznáte to podle nepřiměřené reakce. Nadřízený přehodí váš úkol jinému kolegovi a vás to štve tři dny, i když objektivně o nic velkého nešlo. Nebo naopak: kolegyni rozčílí věc, která vám přijde úplně neškodná. Tam, kde je reakce silnější, než by situaci odpovídalo, bývá pod ní hodnota.
Druhý signál je úleva. Kdo po odchodu z práce jako první řekne „konečně mi nikdo nekouká přes rameno”, právě pojmenoval jednu ze svých hodnot. Po roce na novém místě, kde se každý stará sám o sebe, mu ovšem může začít chybět zpětná vazba. I to je hodnota, jen na ni do té doby nedošlo.
Cvičení na hodinu: jak hodnoty vytáhnout
Teorii k tomu nepotřebujete. Stačí tužka a hodina klidu. A ochota být k sobě nepříjemně upřímní, jinak z cvičení vznikne jen další seznam hezkých slov.
1. Vypište čtyři situace z práce
Dvě, kdy vám v práci bylo opravdu dobře. Dvě, kdy jste se do ní nutili. Nemusí jít o celé období, klidně to bude jeden den nebo jeden projekt.
Ke každé situaci napište, co se tehdy dělo. Ne pocit, ale fakta: kdo rozhodoval, jak dlouho to trvalo, s kým jste to dělali, jestli jste viděli výsledek a co se stalo, když se objevil problém.
2. Hledejte, co se opakuje
Projděte popisy a podtrhněte věci, které se vracejí ve dvou nebo víc z nich.
Většina lidí najde tři až pět opakujících se motivů. Někomu vyjde, že v dobrých situacích měl vždycky volnou ruku. Jinému, že kolem sebe měl lidi, kteří dělali totéž a rozuměli mu.
Tyhle motivy jsou vaše hodnoty. Zapište je vlastními slovy, ne slovníkem z pracovních inzerátů. Věta „chci vědět dopředu, co bude příští týden” je použitelnější než holé slovo stabilita.
3. Postavte hodnoty proti sobě
Tady se to láme. Na papíře chce každý slušný plat, volnou ruku, jistotu, smysluplnou práci i čas na rodinu. Pohromadě se to nedá mít skoro nikdy.
Vezměte tedy hodnoty po dvou a ptejte se: kdyby šlo mít jen jednu, kterou zvolím? Vyšší plat, nebo konec ve čtyři? Samostatnost, nebo jasné zadání? Otázka je nepříjemná schválně. Pořadí, které vám z ní vyleze, je použitelnější než seznam, kde je všechno stejně důležité.
4. Udělejte test ceny
U prvních tří hodnot v pořadí si napište, co jste za ně ochotní zaplatit. Konkrétně. Nižší plat? Delší dojíždění? Nižší pozici na vizitce? Menší firmu, o které nikdo neslyšel? Pokud u některé hodnoty nedokážete vymyslet vůbec žádnou cenu, nejspíš to není hodnota, ale jen věc, která by se hodila.
Z čeho vybírat, když vás nic nenapadá
Někomu se hodnoty pojmenovávají snáz, když má před sebou příklady. Berte následující výčet jako startovní seznam, ne jako test:
- rozhodovat o vlastním postupu bez schvalování
- předvídatelný konec pracovní doby
- vidět hotový výsledek své práce
- pracovat samostatně, bez neustálé domluvy
- být součástí party, která drží při sobě
- učit se nové věci i za cenu nejistoty
- klidné tempo bez krizí a napjatých termínů
- jasná pravidla a popsané postupy
- postup a rostoucí odpovědnost
- práce, kterou si nenosíte domů v hlavě
- odměna, která odpovídá odvedenému výkonu
- možnost pracovat z domova nebo si posunout začátek dne
Vyberte pět položek a seřaďte je. Když se vám seznam nedaří zkrátit, vraťte se ke třetímu kroku cvičení a porovnávejte po dvojicích.
Jak podle hodnot rozhodovat
Samotný seznam hodnot je k ničemu, dokud ho nepřevedete na otázky, které se dají někomu položit. Postup je jednoduchý. Ke každé ze tří nejsilnějších hodnot napište jednu otázku na pohovor a jednu věc, kterou si ověříte jinde než u personalisty.
| Hodnota | Na co se zeptat na pohovoru | Kde si to ověřit jinak |
|---|---|---|
| Samostatnost | Kdo rozhoduje o tom, jakým způsobem se úkol udělá? | Zeptejte se budoucího kolegy, co všechno prochází schvalováním |
| Předvídatelný konec dne | Kdy tým běžně odchází a jak často se pracuje přesčas? | Všímejte si, v kolik hodin vám z firmy chodí e-maily |
| Jistota | Jak dlouho jsou v týmu lidé na téhle pozici? | Podívejte se, jak často firma stejnou pozici inzeruje znovu |
Odpovědi pak porovnejte s tím, co je ve smlouvě. Slib typu „u nás si čas řídíte sami” má cenu jen tehdy, když se dá zapsat na papír. Co si pohlídat u zaměstnaneckých benefitů a podmínek, řešíme zvlášť, protože právě tam se sliby z pohovoru buď potvrdí, nebo rozplynou.
Příklad: účetní Jana vybírá mezi dvěma nabídkami. První je od velké firmy, nabízí vyšší plat, ale znamená pevnou pracovní dobu a práci ve velké otevřené kanceláři. Druhá je z menší firmy, plat je nižší, zato dva dny v týdnu z domova a volnější rozvržení dne. Ze cvičení jí jako první vyšel klid na práci, hned za ním předvídatelnost. Na papíře vyhrává první nabídka, protože nabízí víc peněz. Podle pořadí hodnot by ale Jana zaplatila právě klidem a předvídatelností, tedy tím, co u účetní práce bez chyb potřebuje nejvíc. Rozdíl v platu si spočítá za minutu. Cenu za hlučnou kancelář pozná až po pár měsících.
Pořadí hodnot za vás nerozhodne. Ukáže vám ale, čím v které variantě platíte, a to je věc, kterou lidé při výběru práce nejčastěji přehlédnou.
Když hodnota v práci dlouhodobě chybí
Ne každé narušení hodnoty znamená, že máte hledat nové místo. Nejdřív si rozmyslete, jestli chybí trvale, nebo jen v jednom období.
Když firma tři měsíce hasí velkou zakázku, samostatnost i klid jdou dočasně stranou. To se dá vydržet. Když ale schvalování každé maličkosti patří ke způsobu, jakým je firma řízená, za rok se nezmění nic.
Než dáte výpověď, zkuste jednu věc.
Převeďte hodnotu na konkrétní požadavek a předneste ho nadřízenému. Ne „chci větší samostatnost”, ale „u téhle skupiny úkolů chci rozhodovat bez schvalování a výsledek vám ohlásím”. Konkrétní žádost má šanci projít. Obecná vede k rozhovoru o pocitech, ze kterého většinou nevzejde nic. Pokud ani po takovém rozhovoru nepřijde změna, hodnota se na daném místě naplnit nedá. Pak už jde jen o to, jak dlouho to chcete platit. A když vám vyjde, že problém není v konkrétní firmě, ale ve způsobu práce v celém oboru, navazuje na to postup při změně oboru.
Na co si dát pozor
Nejčastější chyba je vypsat hodnoty, které dobře vypadají. Rozvoj. Týmovost. Profesionalita. Otevřená komunikace. Jsou to slova z inzerátů, ne z vaší zkušenosti.
Test je jednoduchý: když hodnotu nedokážete popsat konkrétní situací z posledního roku, přepište ji.
Druhá chyba je brát pořadí jako doživotní. Hodnoty se mění s životní situací. Kdo v pětadvaceti chtěl hlavně růst, může po narození dítěte potřebovat především předvídatelný konec dne. Cvičení se vyplatí zopakovat vždycky, když se chystáte měnit práci, a jednou za pár let i bez toho.
Pozor taky na to, že hodnoty nejsou omluvenka. Věta „to není v souladu s mými hodnotami” se dá použít i na úkol, který je prostě nepříjemný a někdo ho odvést musí. Rozdíl je v tom, jestli vám vadí jeden konkrétní úkol, nebo způsob, jakým se ve firmě pracuje pořád.
A ještě jedna věc. Hodnoty samy o sobě neřeknou, jaké povolání zvolit. Řeknou vám, jaké podmínky hledat. Do rozhodnutí patří ještě to, co vám jde a co uživí vaši domácnost. Jak tyhle vrstvy poskládat dohromady, rozebírá průvodce sebepoznáním v kariéře.
Shrnutí
Napište čtyři konkrétní situace z práce, dvě dobré a dvě špatné. Vytáhněte z nich, co se opakuje, a pojmenujte to vlastními slovy. Pak hodnoty postavte proti sobě a seřaďte je, protože všechno najednou mít nejde.
Z prvních tří hodnot si udělejte otázky na pohovor. V tom je celý rozdíl mezi seznamem, který leží v šuplíku, a pořadím, podle kterého si dokážete vybrat mezi dvěma nabídkami.
