„Práce mi nedává smysl“ zní jako jedna věta, ale skrývá se za ní několik různých situací. Někdo nevidí výsledek toho, co celý den dělá. Jiný nesouhlasí s tím, čím firma vydělává. Někdo dělá práci, která smysl má, ale nikdo si toho nevšimne. A někdo je jen tak unavený, že si nevzpomene, kdy naposledy odcházel z kanceláře spokojený.

Podle toho, o kterou situaci jde, se liší i to, co se s ní dá dělat. Někdy stačí přerovnat pracovní náplň. Jindy pomůže jen odchod. A občas je na řadě nejdřív vyčerpání, teprve potom práce.

Co se za větou „nemá to smysl“ obvykle skrývá

Ve hře jsou tři různé věci a lidé je běžně zaměňují.

Hodnoty v práci popisují, co od zaměstnání potřebujete, abyste v něm vydrželi: jistotu, volnost v rozhodování, slušný plat, čas na rodinu. Motivace a energie říkají, jestli na práci vůbec máte sílu. Smysl odpovídá na jinou otázku, totiž proč má cenu tu práci dělat i ve chvíli, kdy je náročná.

Rozdíl je vidět na jednoduchém příkladu. Člověk může mít práci, které věří, a přitom v ní být nešťastný, protože mu nadřízený nedá rozhodnout ani o maličkosti. Tam nechybí smysl, ale shoda v hodnotách. Funguje to i obráceně: dobře placené místo s příjemnými kolegy, kde ovšem nikdo neví, k čemu je výsledek dobrý.

Než začnete plánovat velkou změnu, vyplatí se rozlišit, o kterou z těch vrstev jde. Celý postup, jak si je projít popořadě, popisuje průvodce sebepoznáním v kariéře.

Smysl nevzniká z oboru, ale z konkrétních chvil

Existuje představa, že smysluplné jsou obory, které pomáhají lidem, a nesmyslné ty ostatní.

Praxe tomu neodpovídá. Zdravotní sestra po deseti letech na oddělení může být vyhořelá a prázdná. Účetní, která klientovi včas najde chybu v přiznání a ušetří mu pokutu, může mít z práce lepší pocit než leckdo v pomáhající profesi.

Smysl práce se totiž váže na konkrétní situace, ne na název oboru. Objevuje se hlavně tam, kde:

  • vidíte výsledek své práce a víte, komu posloužil,
  • máte na věc vliv a smíte o ní rozhodnout,
  • používáte to, co vám jde snadno,
  • někdo z vaší práce má užitek a vy se to dozvíte.

Poslední bod lidé podceňují nejvíc. Věta od člověka, kterému jste pomohli, funguje líp než firemní prezentace o poslání společnosti. Když ji nedostáváte, dá se o ni požádat. Obchodník, který se po půl roce zeptá zákazníka, jestli mu produkt opravdu pomohl, se dozví víc než z ročního reportu.

Souvisí s tím i silné stránky. Práce, ve které používáte to, co vám jde přirozeně, dává obvykle větší smysl než ta, kde se celý den přemáháte. Jak je u sebe rozpoznat, rozebírá článek o tom, jak zjistit své silné stránky.

Ikigai vypadá dobře na obrázku, jako návod selhává

Japonské slovo ikigai se překládá zhruba jako to, kvůli čemu má smysl ráno vstávat. Na internetu koluje hlavně jako diagram se čtyřmi kruhy: co vás baví, co vám jde, co svět potřebuje a za co vám zaplatí. Uprostřed má být povolání, které splňuje všechno naráz.

Ten diagram vznikl na Západě a s japonským chápáním ikigai má společné hlavně jméno. V japonském pojetí jde spíš o drobnosti, které dávají smysl běžnému dni: ranní káva, práce na zahradě, pravidelné setkání s kamarády, péče o někoho blízkého. Zaměstnání v tom hraje jednu roli z mnoha, ne tu hlavní.

Jako návod k rozhodování má diagram dva praktické problémy. Průnik všech čtyř kruhů bývá prázdný, takže z něj nevyjde žádná odpověď a člověk si připadá jako neúspěšný. A svádí k představě, že někde venku existuje jedno správné povolání, které stačí najít.

Použít se z něj dají ty čtyři otázky. Když je berete každou zvlášť a odpovíte konkrétně, posunou vás dál než hledání jejich průniku.

Čtyři otázky, které fungují líp než diagram

Nejlepší podklad k nim získáte z vlastního pracovního týdne. Dva týdny si na konci každého dne poznamenejte, která půlhodina stála za to a která byla k ničemu, stačí dvě věty do poznámek v telefonu.

Po dvou týdnech se ptejte:

  1. Po jaké práci jste odcházeli domů s pocitem, že den stál za to, i když byl náročný?
  2. Komu vaše práce za poslední měsíc opravdu pomohla a víte o tom konkrétně?
  3. Co děláte, aniž byste se do toho museli nutit?
  4. Co ve své práci považujete za ztracený čas?

Hledejte opakující se prvek, ne obor.

Když vám ze zápisků vyjde, že nejlepší chvíle byly ty, kdy jste něco vysvětlovali nováčkovi, je to použitelná informace. Neříká, že máte být učitel. Říká, že vysvětlování a předávání zkušeností má ve vaší práci dostat víc prostoru než dosud.

Zápisky mají ještě jednu výhodu.

Paměť drží hlavně poslední špatný týden, papír ne. Po dvou týdnech se často ukáže, že dobrých chvil bylo víc, než jste čekali. Jen se ztratily mezi schůzkami.

Když smysl mizí: nejdřív zjistěte, co se změnilo

Ztráta smyslu málokdy přijde ze dne na den. Obvykle se dá vystopovat k něčemu konkrétnímu.

Zeptejte se sami sebe, kdy práce naposledy fungovala a co bylo tehdy jinak. Odpověď bývá překvapivě věcná. Skončil projekt, na kterém jste viděli výsledek. Přišel nový nadřízený a rozhodování se přesunulo o patro výš. Povýšili vás a tu část práce, kvůli které jste tam byli rádi, dělá teď někdo jiný. Firma přestavěla procesy, kontakt se zákazníkem převzalo jiné oddělení a vám zbyla čísla v tabulce.

Příklad: Jana pracovala šest let jako projektová manažerka v marketingové agentuře. Poslední rok jí práce přestala dávat smysl. Když si sepsala, co se za tu dobu změnilo, vyšlo najevo, že s klienty nově jedná jen takzvaný account tým, tedy kolegové, kteří mají na starosti komunikaci se zadavatelem. Ona dostává hotové zadání a termíny. Zmizel jí ten kousek práce, který ji držel: vidět, jestli kampaň klientovi opravdu pomohla. Nakonec z toho nebyla výpověď, ale dohoda, že u každé větší zakázky bude na dvou schůzkách s klientem.

Pozor na jednu situaci. Když si nedokážete vzpomenout na žádný dobrý den za několik měsíců, špatně spíte, ráno se budíte s odporem k práci a na kolegy reagujete cynicky, nemusí jít o smysl. Vyčerpání dokáže smysl zakrýt úplně a co se v takovém stavu rozhodne, bývá špatně. Čeho si všímat, shrnuje článek o příznacích vyhoření. Diagnózu si ovšem nestanovujte sami, s dlouhodobým vyčerpáním patří člověk k praktickému lékaři nebo k psychologovi.

Co se dá změnit uvnitř současné práce

Přerovnání pracovní náplně (anglicky job crafting, tedy úprava práce podle toho, co člověku sedí) bývá rychlejší a levnější než změna zaměstnání. Většinou stačí vyměnit pár úkolů.

Sepište si na papír, co za týden opravdu děláte, a označte, co vás drží a co vás vysává. Pak hledejte, co se dá vyměnit:

  • Kolega nesnáší reporting, který vám nevadí, a vy nesnášíte telefonáty, které nevadí jemu. Taková výměna se domluví snadno.
  • Máte-li rozumný vztah s nadřízeným, řekněte si o kus agendy, který vám sedí, výměnou za jiný.
  • Nabídněte se, že zaučíte nováčka nebo povedete interní školení.
  • Požádejte, ať jste u předání výsledku zákazníkovi, i když to není vaše role.

Tenhle postup má hranice. Nefunguje tam, kde je náplň práce daná normou a rozpisem směn, typicky ve výrobě nebo v nepřetržitém provozu. A nefunguje, když vám vadí sám produkt nebo způsob, jakým firma vydělává. Výměna dvou úkolů nespraví to, co leží ve firemní strategii.

Rozumné je dát si na pokus lhůtu. Půl roku obvykle stačí, aby se ukázalo, jestli se domluva opravdu promítla do vaší práce, nebo skončila u slibu na poradě.

Kdy má smysl odejít

Odchod dává smysl ve dvou situacích. První je rozpor v hodnotách, který se přerovnáním úkolů odstranit nedá: prodáváte něco, čemu nevěříte, nebo vás firma tlačí do jednání, se kterým nesouhlasíte. Druhá je stav, kdy jste změnu uvnitř poctivě zkusili, mluvili jste o ní s nadřízeným a po půl roce se nepohnulo nic.

Rozdíl mezi odchodem a změnou oboru je přitom velký.

Nejdřív se vyplatí zkusit stejnou profesi jinde. Práce v menší firmě, blíž k zákazníkovi nebo v jiném odvětví často vrátí to, co chybělo, a stojí míň času i peněz. Změna oboru je nejdražší varianta, protože obvykle znamená dočasný pokles příjmu a delší dobu, než se dostanete na dřívější úroveň. Kdy do ní jít a co si předem spočítat, rozebírá článek o změně oboru.

Práce nemusí být hlavním zdrojem smyslu

Tlak na to, aby zaměstnání bylo posláním, vyrábí zbytečný pocit selhání. Spousta lidí bere práci jako způsob, jak zaplatit život, který je baví mimo ni. Je to legitimní postoj a nepotřebuje obhajobu.

Užitečná kontrolní otázka zní: bere vám práce sílu na věci, které vás baví po večerech a o víkendech? Když ne, pak stabilní plat, snesitelné prostředí a volné večery bohatě stačí. Hledání smyslu v práci má cenu hlavně tehdy, když vám ten smysl chybí a opravdu vám to vadí, ne proto, že se to čeká.

Na co si dát pozor

V nejhorším týdnu velké věci nerozhodujte. Po prošvihnutém termínu, po hádce s nadřízeným nebo v období, kdy jste na dně, vypadá výpověď jako úleva. Za měsíc už tak jednoznačně nevypadá. Dejte si dva až tři týdny a sledujte, jak se to vyvíjí.

Nezaměňujte smysl s uznáním. Pochvala od šéfa potěší a chybí, když nepřijde. Smysl je ovšem něco jiného. Práce může dávat smysl i tam, kde vás nikdo nechválí, a stejně tak vás můžou chválit za práci, ve které žádný smysl nevidíte.

Počítejte také s tím, že smysl přichází ve vlnách. I dobře vybraná práce má období, kdy je z ní jen administrativa a čekání na rozhodnutí někoho jiného. Několik prázdných týdnů není důvod k výpovědi. Několik prázdných let ano.

Opatrně s kurzy, které slibují nalezení poslání za víkend. Poctivé kariérové poradenství pracuje s vaší dosavadní praxí a s konkrétními zápisky, ne s jedním testem osobnosti a hezkým obrázkem.

Shrnutí

Začněte tím, že si dva týdny budete zapisovat, které chvíle v práci stály za to a které ne. Z toho vyjde konkrétnější odpověď než z jakéhokoli diagramu.

Pak zkuste přerovnat náplň práce tam, kde jste, a dejte si na to lhůtu. Změna zaměstnání i oboru se dá udělat kdykoli později a stojí víc. A pokud vám za poslední měsíce nesedělo vůbec nic a k tomu špatně spíte, řešte nejdřív vyčerpání. Smysl se z únavy hledá špatně.