Kariérní křižovatka málokdy přijde jako jedno velké rozhodnutí. Většinou to začne tím, že se člověk v neděli večer přistihne, jak počítá, kolik hodin ještě zbývá do pondělí. Pak přijde nabídka odjinud, změna vedoucího nebo konec projektu a otázka se přestane dát odkládat.

Poradíme, jak si nejdřív pojmenovat, co vás v práci opravdu unavuje, jaké čtyři cesty se z křižovatky nabízejí a jak si tu novou vyzkoušet dřív, než dáte výpověď. Háček bývá v tom, že lidé řeší jinou otázku, než mají.

Nejdřív zjistěte, co vás vlastně unavuje

Pod jednou větou „už mě to nebaví“ se skrývají úplně jiné situace. Než začnete zvažovat obory, oddělte od sebe tři vrstvy.

První je konkrétní situace: šéf, se kterým si nesednete, kolegyně, která si přivlastňuje výsledky, projekt, co se táhne rok. Druhá je pozice: náplň práce, kterou zvládáte, ale nudí vás nebo přerostla vaše síly. Třetí je obor jako takový.

Zkouška je jednoduchá.

Představte si, že zítra nastoupíte na stejnou pozici ve firmě o ulici dál, s jiným týmem a jiným vedoucím. Cítíte úlevu? Pak řešíte firmu, ne obor. Pokud vás při té představě stejně zamrazí, jde o práci samotnou. Stejně tak si všímejte, kdy se pocit vrací. Když vás vyčerpává celý týden bez rozdílu, může jít o únavu, která s prací souvisí jen zčásti. Rozhodovat o kariéře uprostřed vyčerpání je nejdražší způsob, jak se rozhodnout špatně.

Pomůže i obyčejný záznam. Dva týdny si po každém pracovním dni napište jednu větu o tom, co bylo nejlepší a co nejhorší. Po čtrnácti dnech se podívejte, co se v seznamu opakuje. Někdy z toho vyjde jméno, jindy typ úkolu, občas úplně obyčejná věc jako dvě hodiny dojíždění denně.

Čtyři cesty, které se nabízejí

Zůstat a vědomě to odložit. Bývá to podceňovaná volba, přitom má smysl, když vás čeká stěhování, malé dítě nebo hypotéka. Rozdíl oproti pasivnímu setrvání je v tom, že si stanovíte datum. Například: do konce března nic neměním, pak se k tomu vrátím s tím, co budu vědět.

Zůstat a změnit podmínky uvnitř. Přesun do jiného týmu, změna náplně, jiný podíl agendy, kratší úvazek. Zaměstnavatel obvykle raději přesune člověka, kterého zná, než aby hledal nového. Tahle cesta se přehlíží proto, že vyžaduje nepříjemný rozhovor s vedoucím, ne inzerát.

Odejít za podobnou prací jinam. Nejrychlejší varianta z hlediska příjmu, protože si nesete stejnou kvalifikaci. Riziko je zřejmé: pokud vám nesedí samotná práce, po půl roce jste na stejném místě, jen s novým parkovacím místem. Před podpisem se proto ptejte na konkrétní den, ne na hodnoty firmy. Kolik porad týdně, kdo schvaluje vaše výstupy, jak vypadá běžné úterý.

Změnit obor. Nejpomalejší a finančně nejnáročnější cesta, zato jediná, která řeší situaci, kdy vás nebaví obsah práce. Co obnáší a jak se do ní pustit, rozebírá samostatný článek o změně oboru.

Otázky, které rozhodnutí posunou

Obecné přemýšlení o smyslu práce vede k obecným odpovědím. Užitečnější je pár konkrétních otázek, na které si odpovíte písemně.

  • Co přesně jsem naposledy dělal v den, kdy jsem odcházel z práce v dobré náladě?
  • Kterou část své práce bych předal někomu jinému, kdybych mohl?
  • Co bych musel vidět, abych za rok řekl, že rozhodnutí bylo dobré?
  • Kolik peněz měsíčně potřebuju a jak dlouho bych vydržel s tím, co mám stranou?
  • Koho znám, kdo dělá to, co zvažuju, a kdy jsem se ho na to naposledy zeptal?

Poslední otázka bývá nejužitečnější a nejvíc se obchází. Půlhodinová káva s někým, kdo v uvažovaném oboru pracuje pět let, vám řekne víc než deset článků o tom, jak je perspektivní.

Vyzkoušejte to nanečisto

Většina lidí na křižovatce hledá jistotu, kterou předem mít nemůže. Rozumnější je zmenšit sázku a nahradit rozhodnutí experimentem.

Konkrétně to může být víkendový kurz v novém oboru, jedna placená zakázka po večerech, den strávený s někým v provozu nebo dobrovolnická výpomoc na dva měsíce. Za pár víkendů se řemeslo nenaučíte. Zjistíte ale něco cennějšího: jestli vás baví samotná každodenní práce, nebo spíš představa o ní.

Příklad: Michal patnáct let dělal v logistice a lákalo ho učení. Místo výpovědi si domluvil, že bude ve firmě zaškolovat nové skladníky, a k tomu vzal na jaře dvě odpoledne v týdnu doučování. Po třech měsících věděl dvě věci. Předávání znalostí ho opravdu bavilo, ale práce s dospělými mu šla líp než s dětmi. Rozhodnutí se tím zúžilo z celého oboru na jednu konkrétní roli.

Experiment má ještě jednu výhodu. Pokud dopadne špatně, přijdete o pár víkendů, ne o roční příjem.

Dejte si u něj předem dvě věci: dobu trvání a otázku, na kterou má odpovědět. Bez toho se zkouška protáhne na rok a stane se z ní další věc, kterou odkládáte.

Kdy si k tomu vzít někoho zvenčí

Kariérový poradce nebo kouč nedá odpověď, kterou hledáte, a slibům opačného typu nevěřte. Co umí, je vést rozhovor tak, abyste si přestali odpovídat naučenými frázemi, a pojmenovat možnosti, které jste vůbec nezvažovali.

Placená konzultace dává smysl hlavně ve dvou situacích. Když se v kruhu točíte déle než půl roku a pořád skončíte u stejných dvou vět. A když se rozhodujete po nedobrovolném konci práce, protože tam bývá do rozhodování zamíchaná i křivda.

Nedává naopak moc smysl v okamžiku, kdy vám chybí obyčejné informace o trhu. Na otázku, kolik se v daném oboru platí a co po vás budou chtít, odpoví líp člověk z branže než poradce.

Spočítejte si, kolik času máte

Rozhodnutí vypadá jinak, když víte, na kolik měsíců vám vystačí rezerva. Sečtěte úspory a vydělte je částkou, kterou domácnost měsíčně opravdu utratí, ne tou, o které si myslíte, že by měla stačit.

K tomu si zjistěte, jak dlouho běží vaše výpovědní doba podle smlouvy a zákoníku práce a odkdy se počítá. Podmínky se liší podle důvodu ukončení, takže si je před podáním výpovědi ověřte u zaměstnavatele nebo u právníka. Když z toho vyjde, že máte prostor na čtyři měsíce hledání, rozhodujete se úplně jinak než člověk, kterému vyjdou tři týdny.

A počítejte i s tím, že přechod do nového oboru obvykle znamená dočasný pokles příjmu. Nastupujete tam totiž s praxí, kterou zaměstnavatel v novém oboru neumí ocenit, i když má hodnotu.

Na co si dát pozor

Nejhorší okamžik pro rozhodnutí je den po konfliktu. Chuť odejít je tehdy nejsilnější a nejméně spolehlivá. Napište si, co cítíte, a k rozhodnutí se vraťte po dvou týdnech. Pokud pocit vydrží, berte ho vážně. Pozor také na to, že příznaky dlouhodobého vyčerpání vypadají zvenčí jako špatná volba oboru. Když vás nebaví nic, ani věci, které vás dřív bavily, změna zaměstnavatele situaci nevyřeší. Tady patří první krok k lékaři, ne k inzerátům.

A nečekejte na moment, kdy si budete jistí. Ten obvykle nepřijde. Přijde jen chvíle, kdy máte dost informací na rozhodnutí, které se dá později opravit.

Co udělat během příštích čtrnácti dnů

Vezměte tužku a napište si, kterou z vrstev řešíte: konkrétní situaci ve firmě, pozici, anebo celý obor. Jedna věta stačí.

Pak si domluvte dvě schůzky. Jednu s vedoucím o tom, co by šlo změnit uvnitř, i kdybyste odchod stejně zvažovali. Druhou s někým, kdo dělá práci, o které uvažujete.

Nakonec si dejte datum, do kterého se rozhodnete, a napište si, co do té doby potřebujete zjistit. Křižovatka bez termínu se totiž snadno promění v pár let čekání, než ji rozhodne někdo jiný.