Přechod ze zaměstnání na volnou nohu láká hlavně svobodou, sami si řídíte čas a berete jen zakázky, které chcete. Mění se ale toho víc, než jen to, kde sedíte. Poradíme, jak se rozhodnout mezi zaměstnáním a podnikáním, jaké kroky přijdou po založení živnosti a co si promyslet dřív, než dáte výpověď.

Zaměstnanec, nebo OSVČ: co se skutečně mění

Zaměstnání a podnikání na volné noze nejsou dvě varianty stejné práce, ale dva odlišné systémy, ve kterých se posouvá, kdo nese riziko a kdo administrativu.

Jako zaměstnanec máte nárok na placenou dovolenou, nemocenskou hrazenou zaměstnavatelem od určitého dne nemoci a stabilní měsíční příjem bez ohledu na to, jestli firma zrovna má, nebo nemá zakázky. Odvody na sociální a zdravotní pojištění i daň z příjmu za vás počítá a odvádí mzdová účtárna.

Jako OSVČ, tedy osoba samostatně výdělečně činná, jak se podnikatelům na volné noze v Česku úředně říká, si veškerou administrativu, odvody i výkyvy v příjmech řídíte sami. Neexistuje automatická placená dovolená ani nemocenská ve stejné podobě jako u zaměstnance, pokud si dobrovolně nemocenské pojištění sami nesjednáte. Odměnou za vyšší riziko je obvykle větší volnost v tom, jaké zakázky přijmete, kdy pracujete a kolik si za práci naúčtujete.

Mezi oběma variantami existuje i mezistupeň: přivýdělek na volné noze vedle zaměstnání. Řada lidí si takhle podnikání vyzkouší dřív, než přejdou na volnou nohu naplno, a zjistí, jestli má o jejich služby trh skutečně zájem, ještě než opustí jistotu výplaty.

Kdy dává smysl přechod na volnou nohu

Univerzální správný okamžik neexistuje, ale několik signálů ukazuje, že přechod má reálnou šanci fungovat.

Patří sem existující okruh potenciálních klientů, ne jen nápad bez poptávky. Kdo už dnes dostává nabídky práce navíc, kterou kvůli zaměstnání odmítá, má na rozdíl od člověka začínajícího od nuly konkrétní důkaz, že o jeho práci je zájem.

Dál pomáhá finanční rezerva na několik měsíců běžných výdajů, protože příjem na volné noze bývá první měsíce nepravidelný, i když si klienty najdete rychle. Faktury se platí s odstupem týdnů, ne hned po odevzdání práce.

A pomáhá i reálná představa o administrativě. Vedení evidence příjmů a výdajů, placení záloh na pojistné a podání daňového přiznání jsou úkoly navíc, které dřív dělal za vás zaměstnavatel. Kdo tuhle část podceňuje, bývá pak nejvíc zaskočený.

Živnost, nebo jiná forma podnikání

Naprostá většina lidí, kteří přecházejí na volnou nohu, začíná jako živnostník, tedy s takzvaným živnostenským oprávněním. Jde o nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak legálně podnikat, a pro jednotlivce poskytujícího služby nebo produkty obvykle stačí.

Firma ve formě společnosti s ručením omezeným dává smysl spíš tam, kde plánujete od začátku zaměstnávat lidi, ručit majetkem odděleným od osobního, nebo kde to vyžaduje konkrétní obor podnikání. Pokud přecházíte na volnou nohu sami za sebe, bývá s.r.o. na začátek zbytečně komplikovaná varianta.

Podrobnosti o typech živnosti, o volbě mezi paušální daní a vedením skutečné evidence výdajů i o konkrétních částkách záloh přesahují rámec tohoto přehledu a patří spíš k tématu daní a živnosti samotné. Tady stačí vědět, že volba formy podnikání ovlivňuje administrativu i to, kolik danit, a vyplatí se ji probrat s daňovým poradcem ještě před podáním žádosti, ne až po ní.

První kroky po rozhodnutí

Jakmile padne rozhodnutí, čeká vás několik formálních kroků, které na sebe navazují.

Živnost se ohlašuje na živnostenském úřadě, osobně nebo přes kontaktní místo veřejné správy, případně online s využitím elektronické identity. Zpoplatnění a konkrétní postup se může v čase měnit, aktuální podmínky najdete přímo na webu příslušného úřadu.

Po založení živnosti následuje registrace u zdravotní pojišťovny jako OSVČ a u České správy sociálního zabezpečení. U obou institucí pak budete platit pravidelné zálohy na pojistné, jejichž výše se odvíjí od typu činnosti a odhadovaného příjmu a mění se každý rok, takže aktuální částky je potřeba ověřit přímo u nich.

Praktickým, často opomíjeným krokem je založení samostatného účtu jen na podnikání. Oddělení podnikatelských a osobních peněz usnadní evidenci příjmů a výdajů a ušetří čas při přípravě daňového přiznání.

Kolik si vydělat, abyste si nepohoršili

Hodinová nebo denní sazba na volné noze musí pokrýt víc než jen to, co vám dřív chodilo na výplatní pásce jako čistá mzda.

Do sazby je potřeba započítat zálohy na sociální a zdravotní pojištění, které dřív za vás částečně platil zaměstnavatel, rezervu na období bez zakázek, čas strávený administrativou a hledáním nových klientů a peníze odložené na samotnou daň, kterou u zaměstnance automaticky strhávala mzdová účtárna každý měsíc.

Praktický příklad: člověk, který jako zaměstnanec bral čistého čtyřicet tisíc korun měsíčně, potřebuje na volné noze fakturovat podstatně víc než čtyřicet tisíc, aby po odečtení pojistného, daně a neplacených dnů bez zakázky vyšel na srovnatelnou částku. Přesný přepočet záleží na konkrétním oboru, formě zdanění a vytíženosti, a nejspolehlivěji ho spočítá účetní nebo daňový poradce podle vaší konkrétní situace.

Nový živnostník má tendenci nastavit cenu podle toho, co si myslí, že si může dovolit účtovat, ne podle skutečných nákladů na provoz. Tahle chyba se projeví až s odstupem, obvykle ve chvíli, kdy přijde první daňové přiznání nebo první měsíc bez zakázky.

Klienti a první zakázky

Většina lidí získá první zakázky na volné noze z kontaktů, které si vybudovali ještě jako zaměstnanci, ne z náhodné poptávky na internetu. Bývalí kolegové, klienti bývalého zaměstnavatele nebo lidé ze stejného oboru často znají, koho by mohli doporučit.

Dřív, než začnete aktivně shánět nové klienty, se vyplatí mít jasně řečeno, co konkrétně nabízíte a komu. Obecná nabídka „dělám prakticky cokoli” se hledá klientovi hůř než konkrétní specializace, kterou si dokáže rychle spojit s vlastní potřebou.

První zakázky bývají často podhodnocené, protože nový živnostník se bojí, že za vyšší cenu klienta ztratí. Cenu má smysl zvyšovat postupně s tím, jak roste poptávka po vaší kapacitě, ne ji nechat na stejné úrovni roky jen proto, že tak začínala.

Co podnikání vezme a co dá

Volná noha dává kontrolu nad tím, jaké zakázky přijmete a kdy pracujete, a řadu lidí baví právě tahle samostatnost, kterou v zaměstnaneckém vztahu nemají.

Zároveň bere jistotu pravidelné výplaty, placenou dovolenou v původní podobě a společnost kolegů, na kterou jste byli v kanceláři zvyklí. Práce sám za sebe znamená i to, že administrativa, vyjednávání s klienty a řešení nezaplacených faktur padá jen na vás, nikdo jiný to za vás nevyřídí.

Podnikání na volné noze se nehodí každému. Lidem, kteří potřebují pevnou strukturu dne danou zvenčí, nebo kterým vadí nejistota příjmu i po zaběhnutí, bývá lépe v zaměstnaneckém poměru, případně v kombinaci částečného úvazku s menším přivýdělkem na volné noze.

Na co si dát pozor

Výpověď z jistoty bez finanční rezervy a bez jediného potvrzeného klienta patří k nejrizikovějším verzím přechodu. Bezpečnější cesta je vyzkoušet si první zakázky ještě při zaměstnání, pokud to pracovní smlouva a kapacita dovolí.

Zapomenutá rezerva na daň a pojistné je druhá nejčastější past. Peníze, které přijdou na účet z faktury, nejsou celé vaše, část z nich patří státu, a kdo si to neuvědomí průběžně, řeší nedoplatek najednou v době daňového přiznání.

Podceněná cena za práci se v prvním roce projeví jako plné zakázky bez zisku. Sazba musí pokrýt nejen práci samotnou, ale i pojistné, daň, administrativu a období bez zakázky.

Shrnutí

Přechod na volnou nohu mění víc než jen místo, kde pracujete: berete na sebe riziko výkyvů v příjmu i administrativu, kterou dřív řešil zaměstnavatel, výměnou za samostatnost v tom, co, kdy a za kolik děláte. Nejbezpečnější start má existující okruh klientů, finanční rezervu na několik měsíců a reálný přehled o tom, co všechno musí sazba za práci pokrýt.

Po založení živnosti následuje registrace u zdravotní pojišťovny a České správy sociálního zabezpečení a volba, jak budete danit příjem. Tyhle kroky i konkrétní částky záloh a daní se v čase mění a stojí za probrání s daňovým poradcem ještě před samotným přechodem, ne až po něm.