Čtyřpísmenná zkratka jako INFP nebo ESTJ se objeví na profilech, v týmových školeních i v inzerátech. MBTI patří k nejrozšířenějším osobnostním dotazníkům na světě a zároveň k těm, které psychologická obec kritizuje nejhlasitěji.

Projdeme, odkud se model vzal, co říkají jeho čtyři dvojice písmen, co mu odborná literatura vytýká a co naopak ukazují měření spolehlivosti. A hlavně to, k čemu se výsledek při rozhodování o práci hodí a kde ho použít nemáte.

Odkud se MBTI vzalo

Základem je typologie švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga z roku 1921. Jung rozdělil lidi na extraverty a introverty a k tomu popsal dvojice takzvaných funkcí: smysly proti intuici a myšlení proti cítění. Své závěry stavěl na pozorování a argumentaci, ne na měření.

Dotazník z toho udělaly Katharine Cook Briggsová a její dcera Isabel Briggs Myersová. K Jungovým dvojicím přidaly čtvrtou, usuzování proti vnímání, a vznikl nástroj, který lidi zařadí do jednoho z šestnácti typů.

Dnes MBTI spravuje The Myers & Briggs Foundation spolu s komerční firmou, která licencuje testy a školí certifikované konzultanty. Testy i školení se prodávají a obchodní rozměr nástroje bývá součástí výtek, které mu odborníci adresují.

Čtyři dvojice, které dávají šestnáct typů

Podle popisu The Myers & Briggs Foundation měří dotazník tyto čtyři dvojice:

  • Extraverze (E) nebo introverze (I) popisuje, kam člověk obrací energii a odkud ji čerpá.
  • Smysly (S) nebo intuice (N) popisují, jak přijímá informace. Zda se drží konkrétních detailů, nebo hledá vzorce a souvislosti.
  • Myšlení (T) nebo cítění (F) popisuje, podle čeho se rozhoduje. Zda přes logiku a pravidla, nebo přes hodnoty a dopad na lidi.
  • Usuzování (J) nebo vnímání (P) popisuje přístup k vnějšímu světu. Zda si člověk raději věci uzavírá a plánuje, nebo je nechává otevřené.

Kombinací vznikne šestnáct typů. Pozor na jednu past v českých překladech: písmeno S se překládá jako smysly nebo smyslové vnímání, zatímco P jako vnímání. Jsou to dvě různé věci a lidé si je pletou.

Dotazník přitom nezjišťuje, co umíte. Introvertní preference neznamená, že nezvládnete vést poradu, a písmeno T neříká, že se rozhodujete správně. Popisuje jen to, co vám jde přirozeněji a co vás stojí míň energie.

Co MBTI podle svých vlastních pravidel netvrdí

The Myers & Briggs Foundation uvádí přímo v základním popisu, že nástroj třídí preference a neměří rysy, schopnosti, dovednosti ani charakter. Ke stejnému místu patří i věta, že typ nediktuje chování a že člověk může použít opačnou preferenci, když to situace vyžaduje.

Etický kodex k MBTI jde ještě dál. Vyplnění dotazníku má být vždy dobrovolné, výsledek patří tomu, kdo ho vyplnil, a bez jeho souhlasu se nesdílí. Kodex také výslovně říká, že typ neodráží schopnosti, inteligenci ani pravděpodobnost úspěchu.

Většina toho, co lidé z MBTI vyvozují o kariéře, tak jde nad rámec toho, co si o svém nástroji dovolí tvrdit sami jeho správci.

Co typologii vytýkají psychologové

Nejucelenější novější kritiku publikovali Randy Stein a Alexander B. Swan v odborném časopise Social and Personality Psychology Compass v roce 2019. Teorii, na které MBTI stojí, posoudili podle tří kritérií, která se na psychologické teorie běžně kladou, a u každého narazili na problém.

První výtka se týká souladu s daty. Jungova typologie nevznikla z empirického výzkumu a předpoklad, že každý člověk má skrytý pravý typ daný od narození, nemá oporu v datech.

Druhá výtka míří na samotné dvojice. Autoři argumentují, že póly dvojic buď nejsou skutečné protiklady, nebo je lze popsat jako jednu spojitou škálu. Lidé se totiž nedělí do dvou hromádek, většina jich sedí kolem středu. Když je někdo pár bodů od hranice, přesune ho do jiného typu i drobná změna nálady při vyplňování.

Třetí výtka se týká ověřitelnosti. MBTI se podle autorů vyhýbá silným tvrzením o tom, co typ předpovídá, a samotnou existenci ostrých kategorií staví tak, že ji nelze vyvrátit. K tomu autoři přidávají poznámku o prostředí: model se podle nich rozvíjel spíš v prostředí obchodu než odborného recenzního řízení.

Stein se Swanem upozorňují ještě na jednu smyčku. Součástí práce s MBTI je, že si člověk svůj typ potvrdí sám, protože mu popis sedí. Jenže pokud důkazem správnosti výsledku je souhlas toho, kdo ho dostal, těžko se pozná, jestli nástroj opravdu odhalil něco skrytého.

Kritika není nová. Podobné výhrady formuloval už v roce 2005 David J. Pittenger v Consulting Psychology Journal.

Co ukazují měření spolehlivosti

Aby byl obrázek úplný, patří sem i data, která pro MBTI vyznívají lépe. Ken Randall, Mary Isaacson a Carrie Ciro z University of Oklahoma Health Sciences Center prošli v roce 2017 celkem 221 studií, z nichž sedm splnilo jejich kritéria, a udělali z nich systematický přehled a metaanalýzu.

Výsledek: opakované vyplnění dotazníku s odstupem dává u dvojic extraverze a introverze, smysly a intuice a usuzování a vnímání spolehlivost 0,75 a vyšší, což autoři hodnotí jako uspokojivé. Slabší je dvojice myšlení a cítění s hodnotou 0,61. Konstruktovou validitu, tedy to, že nástroj měří něco smysluplného, studie podle autorů podpořily.

Dvě omezení uvádějí sami autoři. Zahrnutých studií bylo málo a lišily se metodikou. A většina se dělala na vysokoškolských studentech, takže přenášet závěry na jiné skupiny je nutné opatrně.

Praktický překlad pro čtenáře: tři ze čtyř písmen vám při opakovaném testu nejspíš vyjdou stejně, čtvrté je nejisté. A protože typ tvoří všechna čtyři písmena dohromady, mění se s ním rovnou celá nálepka.

Kde MBTI v práci pomůže

Použití, kterému kritika příliš nevadí, je společný jazyk v týmu. Když si kolegové řeknou, že jeden potřebuje před poradou podklady předem a druhý myslí nahlas při diskusi, mluví o skutečné věci. Písmena jsou tu jen zkratka pro rozhovor, který by jinak nevznikl.

Druhé rozumné použití je sebereflexe. Popis typu často pojmenuje vzorec, který na sobě poznáváte, ale neuměli jste ho popsat. To je dobrý start do přemýšlení o práci a solidní podklad k rozhovoru s kariérovým poradcem.

Příklad: V šestičlenném týmu marketingové agentury vyplnili dotazník na společném školení. Nejužitečnější výstup přišel mimo písmena. Ukázalo se, že čtyři lidé potřebují zadání písemně a dva ho chtějí probrat na místě. Tým z toho udělal jedno pravidlo: každé zadání jde nejdřív e-mailem a teprve druhý den se o něm mluví. Ke stejnému opatření se dalo dojít i bez dotazníku, ten ale rozhovor odstartoval.

Co z MBTI naopak nevytáhnete, je seznam vhodných povolání. Nástroj nepředpovídá pracovní výkon a nemá k tomu ani ambici. Srovnání s dalšími nástroji, včetně těch, které mají k oborům blíž, najdete v přehledu kariérních testů a jejich výsledků.

Kde MBTI nemá co dělat

Etický kodex k MBTI výslovně označuje za neetické používat výsledky k výběru uchazečů o zaměstnání. Stejně tak podle něj nemá konzultant člověka nasměrovat do konkrétní kariéry nebo od ní odrazovat jen na základě typu.

Pokud tedy v inzerátu narazíte na požadavek konkrétního typu nebo vás firma před nástupem pošle na test s tím, že výsledek rozhodne, je to postup, který se s pravidly samotného nástroje míjí. Zeptejte se, kdo výsledek uvidí a jak s ním bude naloženo. Odpověď vám o firmě řekne dost.

Uvnitř firmy platí totéž. Rozdělovat lidi do projektů podle písmen, obsazovat podle typu vedoucí pozice nebo si typ psát do hodnocení jsou věci, které kodex nepřipouští. Sdílení výsledku má být na tom, kdo dotazník vyplnil, a účast dobrovolná. Pokud tedy školení začne kolečkem, kde má každý nahlas říct svůj typ, dobrovolnost tam už moc nezbyla.

Na co si dát pozor

Volně dostupné testy, které po deseti minutách vrátí čtyři písmena, nejsou MBTI. Používají vlastní otázky i vlastní vyhodnocení a výsledek s oficiálním dotazníkem srovnávat nelze, i když vypadá stejně.

Druhé riziko je opačné než u testů: přilnutí k nálepce. Jakmile člověk začne věty o sobě začínat slovy „já jako introvert“, přestal popisovat, co dělá, a začal se vymezovat proti tomu, co prý dělat nemůže. Popis typu má sedět na vás, ne vy na něj.

Jak s výsledkem naložit

Vezměte popis svého typu a projděte ho tužkou. Podtrhněte věty, ve kterých se poznáváte v konkrétní pracovní situaci z posledního roku, a zbytek klidně škrtněte. Zůstane vám kratší, ale použitelný seznam.

Z podtržených vět udělejte otázky na pohovor. Pokud vám sedí příprava předem, ptejte se, kolik rozhodnutí padá bez podkladů na poradě. Pokud vás vysiluje nepřetržitý kontakt s lidmi, zjišťujte, kolik hodin denně tvoří hovory a schůzky.

A ke stejným závěrům se dá dojít i bez testu. Dva týdny záznamů o tom, co vás v práci nabíjí a co vysává, mají pro rozhodnutí větší cenu než čtyři písmena.