Platové očekávání je otázka, na které se často láme celý pohovor. Řeknete číslo moc nízké a firma vás rovnou zařadí levněji, než chtěla platit. Řeknete moc vysoké a vypadnete z výběru dřív, než se vůbec dostanete k druhému kolu. Poradíme, kdy platové očekávání psát do životopisu, kdy ho tam raději nechat být a jak na otázku odpovědět na pohovoru, aniž byste si sami podrazili nohy.

Patří platové očekávání do životopisu?

Krátká odpověď zní: většinou ne, pokud si o to inzerát výslovně neřekne.

Životopis má jediný úkol, a to dostat vás k pohovoru. Konkrétní částka v něm proti vám může zafungovat ještě dřív, než si vás někdo pozve. Napíšete-li nižší číslo, personalista si ho zapamatuje jako váš strop. Napíšete-li vyšší, může vás vyřadit s tím, že se do rozpočtu pozice nevejdete, přestože byste se třeba domluvili.

Jsou situace, kdy částku uvést musíte. Občas ji inzerát přímo vyžaduje, typicky formulací “do reakce uveďte své platové očekávání”. Někdy o ni požádá agentura, která vás oslovila a potřebuje uchazeče předběžně zařadit. V takovém případě částku uveďte, ale ne jako jedno pevné číslo.

Když už platové očekávání do životopisu nebo průvodního dopisu píšete, použijte rozpětí a připojte krátkou poznámku, že je otevřené k jednání podle celkových podmínek. Třeba takto:

“Platové očekávání: 45 000 až 52 000 Kč hrubého měsíčně, upřesním rád podle náplně práce a benefitů.”

Ta věta za číslem není zdvořilostní fráze. Dává najevo, že jste ochotni se bavit o celku, ne jen o základní mzdě.

Proč neříkat konkrétní číslo jako první

Na pohovoru platí jednoduché pravidlo. Kdo první řekne konkrétní částku, ten si sám stanoví hranici, přes kterou už se těžko dostává nahoru.

Firma má pro každou pozici nějaké rozpětí. Když jako první vyslovíte číslo vy, protistrana ho použije jako výchozí bod a bude se od něj odrážet směrem dolů, ne nahoru. Řeknete-li 40 000 v situaci, kdy firma počítala se 48 000, právě jste si dobrovolně ubrali osm tisíc měsíčně. Nikdo vás neopraví.

Proto se vyplatí otázku nejdřív vrátit. Ne vyhýbavě, ale věcně. Chcete vědět, s jakým rozpočtem pozice počítá, protože i to vám o práci něco řekne.

Zkuste například:

“Rád bych se nejdřív dozvěděl víc o náplni a odpovědnosti té role. Můžete mi říct, jaké rozpětí máte pro tuto pozici vyčleněné?”

Řada personalistů vám rozpětí prozradí. Pokud ano, máte vyhráno. Víte, kde se pohybujete, a můžete se v horní části rozpětí ukotvit podle toho, co umíte.

Zjistěte si tržní hodnotu své pozice

Aby vaše odpověď nebyla střelbou naslepo, potřebujete vědět, kolik se za podobnou práci reálně platí. Bez toho číslo buď podstřelíte, nebo přestřelíte.

Než na pohovor půjdete, projděte si:

  • aktuální inzeráty na stejnou pozici ve vašem regionu, hlavně ty, které uvádějí rozpětí,
  • veřejné platové přehledy personálních agentur, které vycházejí zpravidla jednou ročně,
  • rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky, protože u stejné pozice bývá i několik tisíc měsíčně.

Region hraje velkou roli. Vývojář nebo účetní v Praze běžně dostane víc než ten samý člověk se stejnou praxí v menším městě. To není nespravedlnost, se kterou byste měli bojovat na pohovoru, ale číslo, se kterým musíte počítat, když si stavíte své rozpětí.

Zohledněte i svoji praxi. Junior s ročním rozhledem a člověk s osmi lety za sebou nemůžou chtít totéž, i když dělají na papíře stejnou pozici. Kariérový poradce vám k reálné tržní hodnotě vaší role řekne víc než obecný přehled, protože zná i to, co do inzerátů nikdo nepíše.

Jak říct rozpětí, které obstojí

Když firma rozpočet neprozradí a otázce se nevyhnete, odpovězte rozpětím. Ne jednou částkou.

Rozpětí dělejte tak, aby vaše minimum bylo číslo, se kterým byste do práce reálně nastoupili. Platí totiž nepsané pravidlo, že se firma bude bavit spíš o spodní hranici. Když řeknete 42 000 až 50 000, mějte na paměti, že nabídka nejspíš přijde blíž k 42 než k 50.

Rozpětí navíc podložte. Samotné číslo zní jako přání, číslo s odůvodněním zní jako informovaný odhad. Spojte ho s tím, co umíte a co jste zjistili o trhu:

“Podle toho, co jsem viděl u podobných pozic, a vzhledem k mým šesti letům praxe se mé očekávání pohybuje mezi 48 000 a 55 000 hrubého. Konkrétní číslo rád upřesním podle celé nabídky včetně benefitů.”

Všimněte si dvou věcí. Rozpětí má oporu (praxe a trh) a poslední věta drží dveře otevřené. Nezavíráte se do jednoho čísla a dáváte najevo, že vás zajímá celý balíček, ne jen základní mzda.

Do celku počítejte i to, co není přímo plat. Třináctý plat, roční bonus, stravenky, home office nebo pět týdnů dovolené mají svou hodnotu. Silná nabídka benefitů může vyrovnat základ, který je o dva tři tisíce nižší, než jste čekali.

Když padne přímý dotaz “Kolik chcete?”

Někdy personalista tlačí. Rozpočet neřekne a chce slyšet vaše číslo hned, klidně slovy “řekněte mi konkrétní částku, ať víme, jestli má smysl pokračovat”.

V takové chvíli není dobré dál kroužit. Ustupte k rozpětí, ale držte se ho pevně a spodní hranici nastavte tam, kde vám nastoupení dává smysl. Vyhýbavost působí po druhém pobídnutí spíš jako nejistota než jako taktika.

Můžete odpovědět třeba takto:

“Rozumím, že to potřebujete vědět. Mé očekávání je 46 000 až 52 000 hrubého. Kde přesně se v tom rozpětí sejdeme, bych rád probral, až budu znát celou náplň a podmínky.”

Tím dáte konkrétní odpověď, ale nezablokujete si další jednání. O tom, jak s číslem pracovat dál v samotném vyjednávání o mzdě, si víc přečtete v článku Vyjednávání o platu: jak si říct o víc a uspět.

Jednu věc si pohlídejte. Nikdy neříkejte číslo, které jste ve skutečnosti ochotni snížit “jen aby to prošlo”. Firma vás vezme za slovo a nižší číslo se pak zpátky nahoru tlačí těžko.

Stejná otázka někdy přijde ještě dřív, po telefonu při prvním screeningu nebo v e-mailu od recruitera. Tam platí totéž co na pohovoru, jen máte míň času na rozmyšlenou. Když vám zavolají a chtějí číslo hned, klidně řekněte, že očekávání upřesníte, až budete znát náplň, a pošlete rozpětí. Nemusíte na místě po telefonu vysypat jednu částku jen proto, že se vás na ni někdo zeptal.

Na co si dát pozor

Nezakládejte své očekávání na svém předchozím platu, ale na hodnotě pozice. Personalisté se často ptají, kolik jste brali dřív, aby vás mohli zařadit levněji. Když jste v minulé práci byli podplacení, minulé číslo vás bude táhnout dolů. Bavte se o tom, kolik stojí ta práce teď, ne o tom, kolik jste brali předtím.

Pozor si dejte i na čisté versus hrubé. Uvádějte vždy hrubou mzdu, s tou firmy pracují. Když si spletete hrubou a čistou, můžete se v odhadu splést o pětinu i víc a odejít s pocitem, že nabídka je špatná, přestože je v pořádku.

A nepodceňte, že první uvedené číslo se táhne celým procesem. To, co řeknete na začátku, se objeví v poznámkách a bude se s tím počítat i u podpisu smlouvy. Proto se první číslo vyplatí nechat na firmě, kdykoli to jde.

Shrnutí

Do životopisu platové očekávání většinou nepište, pokud si o to inzerát sám neřekne. Když ho uvést musíte, dejte rozpětí a poznámku, že je otevřené k jednání.

Na pohovoru se snažte nechat první číslo na firmě. Zeptejte se na rozpočet pozice dřív, než vyslovíte vlastní částku. Když se otázce nevyhnete, odpovězte rozpětím, které má oporu ve vaší praxi a v tom, co se za podobnou práci reálně platí.

Než na pohovor půjdete, mějte připravené:

  • rozpětí, jehož spodní hranice je částka, se kterou byste opravdu nastoupili,
  • krátké odůvodnění, proč právě tolik (praxe, tržní přehled),
  • přehled o tom, kolik se za vaši pozici platí ve vašem regionu.

Konkrétní číslo si nechte na chvíli, kdy znáte celou nabídku. Do té doby mluvte v rozpětí a nechávejte si prostor.